1.Hrbáč: Co tu chceš, ty parazite?
2.Haruspicus: Nutně potřebuji krev.
3.Hrbáč: Jsi na špatné adrese. Jediná zdejší krev patřila mrtvým. A tu vypila Matka step, když přijmula zpět jejich těla. Ale jestli ji potřebuješ pro někoho jiného, můžeš darovat vlastní krev...
4.Haruspicus: Kvůli tomu jsem sem přišel.
4.Haruspicus: Ne, to nejde. Sám jsem zraněný. Ztratil jsem dost krve.
2.Haruspicus: Slyšel jsem, že prodáváš krev.
3.Hrbáč: Řeči. Krev není kus masa. Nemůžeš ji někomu odebrat a skladovat, jak se ti zlíbí.
4.Haruspicus: Potřebuju krev pro zraněného.
5.Hrbáč: Jsi na špatné adrese. Jediná zdejší krev patřila mrtvým. A tu vypila Matka step, když přijmula zpět jejich těla. Ale jestli ji potřebuješ pro někoho jiného, můžeš darovat vlastní krev...
6.Haruspicus: Kvůli tomu jsem sem přišel.
6.Haruspicus: Ne, to nejde. Sám jsem zraněný. Ztratil jsem dost krve.
1.Hrbáč: Vypadáš jako by sis chvíli poležel na hřbitově... He he... Copak, dostal jsi pár ran do hlavy?
2.Haruspicus: Potřebuji krev.
3.Hrbáč: Zranili tě? Tak si najdi pár hlupáků, kteří ti dají svou! Tady žádná krev není.
4.Haruspicus: Nechci ji pro sebe.
5.Hrbáč: Nejsi trochu natvrdlý?! Už jsem řekl! Krev nemám! Mohl bych nějakou vzít tobě, ale to bys asi nepřežil a nemám zájem se pak vláčet s tvou mrtvolou. Dej se dohromady nebo si sežeň někoho, kdo je na tom líp.
6.Haruspicus: Hmm, asi máš pravdu. Necítím se nejlíp… Nemáš nějaké léky?
7.Hrbáč: … S kým sis to rozdával, nešťastníku? Přepadli tě nebo co?
8.Haruspicus: Přepadlo mě pět chlapů.
9.Hrbáč: Tak jim prohrabej věci, určitě něco najdeš. Co si vůbec ti všiváci myslí, co? Neštítí se ničeho, nic nemají v úctě. Mlátí každého, kdo se na ně křivě podívá. Pakáž mizerná...
10.Haruspicus: Díky za radu.
8.Haruspicus: Do toho ti nic není.
6.Haruspicus: Dobrá… Vrátím se později.
1.Hrbáč: Všichni teď budou potřebovat krev. Jenže není na prodej. Musel bys mě přesvědčit, víš, jak to myslím...
2.Haruspicus: Rozhodl jsem se vymačkat ze sebe litr krve. Pomoz mi.
3.Hrbáč: No, když si to přeješ... To je od tebe milé, že chceš darovat vlastní krev, a ne cizí… Tak co, začneme?
4.Haruspicus: Do toho.
2.Haruspicus: Rozhodl jsem se vymačkat ze sebe litr krve.
3.Hrbáč: Ještě je pro tebe moc brzy… Jseš moc slabý, zemřel bys. Na tohle mám čuch, věř mi…
4.Haruspicus: Dobře, vrátím se, až na tom budu líp.
2.Haruspicus: Chápu.
2.Haruspicus: Přinesl jsem ti krev na výměnu… Podívej se.
1.Hrbáč: Na co koukáš, chlape?!
2.Haruspicus: Na nic.
2.Haruspicus: Potřebuji krev, skupinu B.
1.Hrbáč: Zdáš se mi povědomý.
2.Haruspicus: Ne, ještě jsme se nesetkali.
2.Haruspicus: Jsem podobný svému otci, toť vše.
1.Hrbáč: No? Tak co, máš pro mě něco? Nikdo za tebou neslídil?
2.Haruspicus: To víš, že mám…Tak rychle, čas jsou peníze.
2.Haruspicus: Copak, snad se mě nebojíš? Klid, nikdo mě neviděl. Klidně se podívej z okna.
2.Haruspicus: Jen jsem se tu zastavil… Dávej si pozor na jazyk!
1.Vykonavatel: Nechápeš, co se to stalo, že Buraku? Jsi těžce zraněný a zbývá ti jen pár minut života. Osud umí být neúprosný. Vítej ve stepi, Haruspicu. Uprostřed světa, který má své vlastní nepsané zákony...
2.Haruspicus: Teď už s tím asi nic nenadělám...
3.Vykonavatel: Dostal jsi pár pořádných ran do hlavy. Místní vyvrhelové se s nikým nemazlí. Buď rád, že žiješ. Možná sis toho nevšiml, ale máš taky čtyři řezné rány, z nichž jedna je dost vážná. Ztratil jsi spoustu krve a místní klima oslabenému organismu taky moc neprospívá. Mimochodem, nemáš nějaké problémy se srdcem?
4.Haruspicus: Ne.
4.Haruspicus: Hezký vtip, legrační.
4.Haruspicus: Ano, nemám moc silné srdce.
5.Vykonavatel: Tvůj život visí takřka na vlásku. Určitě se nepletu, když řeknu, že jsi dlouho nejedl a minulou noc jsi nespal. Dá se to snadno vyčíst z tvé tváře. Hlad a vyčerpání podlamuje tvé zdraví. Bude vážně zajímavé sledovat, co tě vlastně zabije dřív. Co chceš dělat?
6.Haruspicus: Co mi radíš?
7.Vykonavatel: Budeš potřebovat obvazy. Krvácení zastavíš obyčejnými obvazy nebo škrtidly. Anestetika ti uleví od bolesti.
8.Haruspicus: Kde takové věci seženu?
9.Vykonavatel: Krádežemi nebo obchodováním s lidmi. Děti budou mít radost, když vymění obyčejné věci za něco cenného. Taky místní ochmelkové u sebe nosívají obvazy, jen tak pro případ rvačky. Když mají žízeň, prodali by za láhev vody duši vlastní sestry. Voda je tady vzácná.
10.Haruspicus: Bude to stačit, abych se dožil večera?
11.Vykonavatel: Pokud vím, máš hlad, je to tak?
12.Haruspicus: A velký.
12.Haruspicus: Chvíli ještě bez jídla vydržím.
13.Vykonavatel: Jestli se chceš najíst, nemusíš okrádat lidi. V obchodech je jídla habaděj… i když vzhledem k tvé pověsti ti to teď bude houby platné. Lidé tě považují za vyvrhela a neprodají ti ani kůrku chleba. Ale něco ti poradím. Minulou noc skoro vybrali jedno skladiště, kam navezli čerstvé maso…
14.Haruspicus: Za vyvrhela? Proč mám tak zkaženou pověst?
15.Vykonavatel: Kvůli jednomu nešťastnému nedorozumění. Zdráhám se říci pomluvě… ale už to tak vypadá.
16.Haruspicus: A dál?
17.Vykonavatel: Tady můj ctihodný bratr ti o tom poví víc, já se o takové věci nestarám. Dávej na sebe pozor. Jsi slabý, nesmíš se přepínat...
18.Haruspicus: Dobrá, pokračuj.
19.Vykonavatel: Únavu zaženeš spánkem. Pokud si získáš důvěru někoho z místních, můžeš u něho přespat, jinak tě ani nepustí přes práh. Pamatuj si, že ses právě stal psancem. Půjde po tobě fanatický dav nebo lovci odměn a jestli tě dostanou, ani pes po tobě neštěkne. Zakopou tě na hřbitově jako vraha. Jediný, kdo ti věří, je Vlad Olgimský. Ukážu ti, kde žije. Spát pak můžeš u něj. A nezapomeň se obvázat, jinak ve spánku vykrvácíš.
20.Haruspicus: Děkuji…
20.Haruspicus: Jsem psanec?
21.Vykonavatel: Buď opatrný. Před místními se skrývej. Mají z tebe strach a když tě spatří, mohli by vytáhnout zbraně a napadnout tě. Nikomu nevěř. A promluv si tady s mým ctihodným bratrem, ten ti má také co říci.
22.Haruspicus: Dobrá.
22.Haruspicus: Poradím si i bez jeho rad.
18.Haruspicus: Vím, jak mé tělo pracuje a jak na tom jsem. Nepotřebuji žádné rady.
14.Haruspicus: Kde to je?
15.Vykonavatel: Kousek odtud. Stojí stranou od ostatních skladišť… Není zamčené a nikdo ho nehlídá. Půjdeš pár kroků tamtím směrem a narazíš na něj. Mimochodem pobývají tam lidé, kteří mají problémy se zákonem stejně jako ty. Určitě tě přijmou mezi sebe. Zůstalo ti dost síly, abys tam došel po svých?
16.Haruspicus: Pokusím se. Jsem slabý. Hrozně unavený...
17.Vykonavatel: Únavu zaženeš spánkem. Pokud si získáš důvěru někoho z místních, můžeš u něho přespat, jinak tě ani nepustí přes práh. Pamatuj si, že ses právě stal psancem. Půjde po tobě fanatický dav nebo lovci odměn a jestli tě dostanou, ani pes po tobě neštěkne. Zakopou tě na hřbitově jako vraha. Jediný, kdo ti věří, je Vlad Olgimský. Ukážu ti, kde žije. Spát pak můžeš u něj. A nezapomeň se obvázat, jinak ve spánku vykrvácíš.
18.Haruspicus: Děkuji…
18.Haruspicus: Jsem psanec?
19.Vykonavatel: Buď opatrný. Před místními se skrývej. Mají z tebe strach a když tě spatří, mohli by vytáhnout zbraně a napadnout tě. Nikomu nevěř. A promluv si tady s mým ctihodným bratrem, ten ti má také co říci.
20.Haruspicus: Dobrá.
20.Haruspicus: Poradím si i bez jeho rad.
10.Haruspicus: Kde seženu vodu?
11.Vykonavatel: Trocha vody někdy zůstane na dně sudů. Odtamtud by sis mohl něco nabrat do láhve.
12.Haruspicus: Co dál?
13.Vykonavatel: Pokud vím, máš hlad, je to tak?
14.Haruspicus: A velký.
14.Haruspicus: Chvíli ještě bez jídla vydržím.
15.Vykonavatel: Jestli se chceš najíst, nemusíš okrádat lidi. V obchodech je jídla habaděj… i když vzhledem k tvé pověsti ti to teď bude houby platné. Lidé tě považují za vyvrhela a neprodají ti ani kůrku chleba. Ale něco ti poradím. Minulou noc skoro vybrali jedno skladiště, kam navezli čerstvé maso…
16.Haruspicus: Za vyvrhela? Proč mám tak zkaženou pověst?
17.Vykonavatel: Kvůli jednomu nešťastnému nedorozumění. Zdráhám se říci pomluvě… ale už to tak vypadá.
18.Haruspicus: A dál?
19.Vykonavatel: Tady můj ctihodný bratr ti o tom poví víc, já se o takové věci nestarám. Dávej na sebe pozor. Jsi slabý, nesmíš se přepínat...
20.Haruspicus: Dobrá, pokračuj.
21.Vykonavatel: Únavu zaženeš spánkem. Pokud si získáš důvěru někoho z místních, můžeš u něho přespat, jinak tě ani nepustí přes práh. Pamatuj si, že ses právě stal psancem. Půjde po tobě fanatický dav nebo lovci odměn a jestli tě dostanou, ani pes po tobě neštěkne. Zakopou tě na hřbitově jako vraha. Jediný, kdo ti věří, je Vlad Olgimský. Ukážu ti, kde žije. Spát pak můžeš u něj. A nezapomeň se obvázat, jinak ve spánku vykrvácíš.
22.Haruspicus: Děkuji…
22.Haruspicus: Jsem psanec?
23.Vykonavatel: Buď opatrný. Před místními se skrývej. Mají z tebe strach a když tě spatří, mohli by vytáhnout zbraně a napadnout tě. Nikomu nevěř. A promluv si tady s mým ctihodným bratrem, ten ti má také co říci.
24.Haruspicus: Dobrá.
24.Haruspicus: Poradím si i bez jeho rad.
20.Haruspicus: Vím, jak mé tělo pracuje a jak na tom jsem. Nepotřebuji žádné rady.
16.Haruspicus: Kde to je?
17.Vykonavatel: Kousek odtud. Stojí stranou od ostatních skladišť… Není zamčené a nikdo ho nehlídá. Půjdeš pár kroků tamtím směrem a narazíš na něj. Mimochodem pobývají tam lidé, kteří mají problémy se zákonem stejně jako ty. Určitě tě přijmou mezi sebe. Zůstalo ti dost síly, abys tam došel po svých?
18.Haruspicus: Pokusím se. Jsem slabý. Hrozně unavený...
19.Vykonavatel: Únavu zaženeš spánkem. Pokud si získáš důvěru někoho z místních, můžeš u něho přespat, jinak tě ani nepustí přes práh. Pamatuj si, že ses právě stal psancem. Půjde po tobě fanatický dav nebo lovci odměn a jestli tě dostanou, ani pes po tobě neštěkne. Zakopou tě na hřbitově jako vraha. Jediný, kdo ti věří, je Vlad Olgimský. Ukážu ti, kde žije. Spát pak můžeš u něj. A nezapomeň se obvázat, jinak ve spánku vykrvácíš.
20.Haruspicus: Děkuji…
20.Haruspicus: Jsem psanec?
21.Vykonavatel: Buď opatrný. Před místními se skrývej. Mají z tebe strach a když tě spatří, mohli by vytáhnout zbraně a napadnout tě. Nikomu nevěř. A promluv si tady s mým ctihodným bratrem, ten ti má také co říci.
22.Haruspicus: Dobrá.
22.Haruspicus: Poradím si i bez jeho rad.
6.Haruspicus: Pokud je mi souzeno zemřít, pak zemřu.
7.Vykonavatel: Eh, eh... Jak příkladný fatalismus! Takové věty by měli lidé pronášet se skálopevným přesvědčením, se zaťatými zuby. Problém je, že tobě skoro všechny zuby vypadaly, takže výsledný dojem by nebyl moc přesvědčivý… Je daleko lákavější stát se fatalistou, když máš na výběr a ne z donucení, je to tak?
8.Haruspicus: Souhlasím.
9.Vykonavatel: Budeš potřebovat obvazy. Krvácení zastavíš obyčejnými obvazy nebo škrtidly. Anestetika ti uleví od bolesti.
10.Haruspicus: Kde takové věci seženu?
11.Vykonavatel: Krádežemi nebo obchodováním s lidmi. Děti budou mít radost, když vymění obyčejné věci za něco cenného. Taky místní ochmelkové u sebe nosívají obvazy, jen tak pro případ rvačky. Když mají žízeň, prodali by za láhev vody duši vlastní sestry. Voda je tady vzácná.
12.Haruspicus: Bude to stačit, abych se dožil večera?
13.Vykonavatel: Pokud vím, máš hlad, je to tak?
14.Haruspicus: A velký.
14.Haruspicus: Chvíli ještě bez jídla vydržím.
15.Vykonavatel: Jestli se chceš najíst, nemusíš okrádat lidi. V obchodech je jídla habaděj… i když vzhledem k tvé pověsti ti to teď bude houby platné. Lidé tě považují za vyvrhela a neprodají ti ani kůrku chleba. Ale něco ti poradím. Minulou noc skoro vybrali jedno skladiště, kam navezli čerstvé maso…
16.Haruspicus: Za vyvrhela? Proč mám tak zkaženou pověst?
17.Vykonavatel: Kvůli jednomu nešťastnému nedorozumění. Zdráhám se říci pomluvě… ale už to tak vypadá.
18.Haruspicus: A dál?
19.Vykonavatel: Tady můj ctihodný bratr ti o tom poví víc, já se o takové věci nestarám. Dávej na sebe pozor. Jsi slabý, nesmíš se přepínat...
20.Haruspicus: Dobrá, pokračuj.
21.Vykonavatel: Únavu zaženeš spánkem. Pokud si získáš důvěru někoho z místních, můžeš u něho přespat, jinak tě ani nepustí přes práh. Pamatuj si, že ses právě stal psancem. Půjde po tobě fanatický dav nebo lovci odměn a jestli tě dostanou, ani pes po tobě neštěkne. Zakopou tě na hřbitově jako vraha. Jediný, kdo ti věří, je Vlad Olgimský. Ukážu ti, kde žije. Spát pak můžeš u něj. A nezapomeň se obvázat, jinak ve spánku vykrvácíš.
22.Haruspicus: Děkuji…
22.Haruspicus: Jsem psanec?
23.Vykonavatel: Buď opatrný. Před místními se skrývej. Mají z tebe strach a když tě spatří, mohli by vytáhnout zbraně a napadnout tě. Nikomu nevěř. A promluv si tady s mým ctihodným bratrem, ten ti má také co říci.
24.Haruspicus: Dobrá.
24.Haruspicus: Poradím si i bez jeho rad.
20.Haruspicus: Vím, jak mé tělo pracuje a jak na tom jsem. Nepotřebuji žádné rady.
16.Haruspicus: Kde to je?
17.Vykonavatel: Kousek odtud. Stojí stranou od ostatních skladišť… Není zamčené a nikdo ho nehlídá. Půjdeš pár kroků tamtím směrem a narazíš na něj. Mimochodem pobývají tam lidé, kteří mají problémy se zákonem stejně jako ty. Určitě tě přijmou mezi sebe. Zůstalo ti dost síly, abys tam došel po svých?
18.Haruspicus: Pokusím se. Jsem slabý. Hrozně unavený...
19.Vykonavatel: Únavu zaženeš spánkem. Pokud si získáš důvěru někoho z místních, můžeš u něho přespat, jinak tě ani nepustí přes práh. Pamatuj si, že ses právě stal psancem. Půjde po tobě fanatický dav nebo lovci odměn a jestli tě dostanou, ani pes po tobě neštěkne. Zakopou tě na hřbitově jako vraha. Jediný, kdo ti věří, je Vlad Olgimský. Ukážu ti, kde žije. Spát pak můžeš u něj. A nezapomeň se obvázat, jinak ve spánku vykrvácíš.
20.Haruspicus: Děkuji…
20.Haruspicus: Jsem psanec?
21.Vykonavatel: Buď opatrný. Před místními se skrývej. Mají z tebe strach a když tě spatří, mohli by vytáhnout zbraně a napadnout tě. Nikomu nevěř. A promluv si tady s mým ctihodným bratrem, ten ti má také co říci.
22.Haruspicus: Dobrá.
22.Haruspicus: Poradím si i bez jeho rad.
12.Haruspicus: Kde seženu vodu?
13.Vykonavatel: Trocha vody někdy zůstane na dně sudů. Odtamtud by sis mohl něco nabrat do láhve.
14.Haruspicus: Co dál?
15.Vykonavatel: Pokud vím, máš hlad, je to tak?
16.Haruspicus: A velký.
16.Haruspicus: Chvíli ještě bez jídla vydržím.
17.Vykonavatel: Jestli se chceš najíst, nemusíš okrádat lidi. V obchodech je jídla habaděj… i když vzhledem k tvé pověsti ti to teď bude houby platné. Lidé tě považují za vyvrhela a neprodají ti ani kůrku chleba. Ale něco ti poradím. Minulou noc skoro vybrali jedno skladiště, kam navezli čerstvé maso…
18.Haruspicus: Za vyvrhela? Proč mám tak zkaženou pověst?
19.Vykonavatel: Kvůli jednomu nešťastnému nedorozumění. Zdráhám se říci pomluvě… ale už to tak vypadá.
20.Haruspicus: A dál?
21.Vykonavatel: Tady můj ctihodný bratr ti o tom poví víc, já se o takové věci nestarám. Dávej na sebe pozor. Jsi slabý, nesmíš se přepínat...
22.Haruspicus: Dobrá, pokračuj.
23.Vykonavatel: Únavu zaženeš spánkem. Pokud si získáš důvěru někoho z místních, můžeš u něho přespat, jinak tě ani nepustí přes práh. Pamatuj si, že ses právě stal psancem. Půjde po tobě fanatický dav nebo lovci odměn a jestli tě dostanou, ani pes po tobě neštěkne. Zakopou tě na hřbitově jako vraha. Jediný, kdo ti věří, je Vlad Olgimský. Ukážu ti, kde žije. Spát pak můžeš u něj. A nezapomeň se obvázat, jinak ve spánku vykrvácíš.
24.Haruspicus: Děkuji…
24.Haruspicus: Jsem psanec?
25.Vykonavatel: Buď opatrný. Před místními se skrývej. Mají z tebe strach a když tě spatří, mohli by vytáhnout zbraně a napadnout tě. Nikomu nevěř. A promluv si tady s mým ctihodným bratrem, ten ti má také co říci.
26.Haruspicus: Dobrá.
26.Haruspicus: Poradím si i bez jeho rad.
22.Haruspicus: Vím, jak mé tělo pracuje a jak na tom jsem. Nepotřebuji žádné rady.
18.Haruspicus: Kde to je?
19.Vykonavatel: Kousek odtud. Stojí stranou od ostatních skladišť… Není zamčené a nikdo ho nehlídá. Půjdeš pár kroků tamtím směrem a narazíš na něj. Mimochodem pobývají tam lidé, kteří mají problémy se zákonem stejně jako ty. Určitě tě přijmou mezi sebe. Zůstalo ti dost síly, abys tam došel po svých?
20.Haruspicus: Pokusím se. Jsem slabý. Hrozně unavený...
21.Vykonavatel: Únavu zaženeš spánkem. Pokud si získáš důvěru někoho z místních, můžeš u něho přespat, jinak tě ani nepustí přes práh. Pamatuj si, že ses právě stal psancem. Půjde po tobě fanatický dav nebo lovci odměn a jestli tě dostanou, ani pes po tobě neštěkne. Zakopou tě na hřbitově jako vraha. Jediný, kdo ti věří, je Vlad Olgimský. Ukážu ti, kde žije. Spát pak můžeš u něj. A nezapomeň se obvázat, jinak ve spánku vykrvácíš.
22.Haruspicus: Děkuji…
22.Haruspicus: Jsem psanec?
23.Vykonavatel: Buď opatrný. Před místními se skrývej. Mají z tebe strach a když tě spatří, mohli by vytáhnout zbraně a napadnout tě. Nikomu nevěř. A promluv si tady s mým ctihodným bratrem, ten ti má také co říci.
24.Haruspicus: Dobrá.
24.Haruspicus: Poradím si i bez jeho rad.
8.Haruspicus: Už toho mám dost. Odcházím.
1.Vykonavatel: Běž už. Máš před sebou dlouhou cestu. Možná, že jednou se o tvých činech bude mluvit s úctou.
2.Haruspicus: Táhni do pekel.
2.Haruspicus: Já vím.
1.Vykonavatel: Vítej ve svém domovském městě, hierofante. Už ses tady dlouho neukázal. Asi si už nepamatuješ ten silný zápach twyru ve vzduchu, jaký znáš z dětství, je to tak...? Víš, proč tě ti muži napadli?
2.Haruspicus: Ne.
3.Vykonavatel: Spletli si tě s někým jiným. Hledali vraha. Minulou noc tu zabili jednoho vlivného muže. Ne každé dítě miluje svého otce tak moc, jako zdejší lidé milují zesnulé. Nesmíš je za jejich horlivost soudit tak příkře. V tomto kraji se udržují různé obyčeje. I úcta k mrtvým je tradicí.
4.Haruspicus: Snad nechceš, aby mi jich bylo líto?
4.Haruspicus: Ale musím s nimi žít…
5.Vykonavatel: Jsou naivní. Neočekávej od nich příliš mnoho. V malých městech jako toto je lidská pověst vším. Když ti podávají ruku na pozdrav, mají před očima tvou pověst, a když se s tebou loučí, opakují si, co jim o tobě pověděli jiní... Pravda nikoho nezajímá… Stačí, aby zaslechli nějakou bezvýznamnou historku nebo hloupý klep a už tě považují za nepřítele. Tvá reputace se právě teď rovná nule a to nevěstí nic dobrého. Budeš muset čelit nemilým následkům.
6.Haruspicus: Co mám dělat?
7.Vykonavatel: Musíš získat zpátky dobrou pověst. To dělej vždycky, když zjistíš, že tvá reputace mezi místními utrpěla nějaké šrámy. Lidé jsou slabí a hloupí. Klidně budou dnes plácat po zádech toho, po kom ještě včera plivali… Tak či onak lze každý zločin odčinit. Lidé tě pak budou milovat se stejnou vervou, s jakou tě předtím nenáviděli.
8.Haruspicus: Jak získám svou pověst zpátky?
9.Vykonavatel: Konej dobré skutky. Město je malé. Historky a drby se šíří rychle a ještě se po cestě stokrát zveličí. Nejvíce zpráv tady roznášejí děti. Zapamatuj si to... určitě svou reputaci zlepšíš. V budoucnu s ní ovšem zbytečně neplýtvej. Pověst je křehká věc a mohl by sis ji snadno rozbít na kusy.
10.Haruspicus: Čím vším si mohu pokazit pověst?
11.Vykonavatel: V prvé řadě si ji pokazíš s každou živou bytostí, která zemře tvou rukou. Také záleží, jak se zachováš k lidem, jejichž osud je s tím tvým úzce spjat. Takovéto... zvláštní lidi... určitě brzy sám potkáš. Někdy jim říkají 'Přívrženci'. Možná nebudeš přesně chápat proč, ale věř mi, budeš je potřebovat.
12.Haruspicus: Co jsou ti lidi zač?
13.Vykonavatel: Je jich asi třicet. Pocházejí z různých rodin. Všichni se navzájem nenávidí, všichni lžou… Všichni si přejí žít. Nicméně někteří z nich se spolu nikdy neshodnou a tak pokud má jeden přežít, druhý musí zemřít. Tak to chodí.
14.Haruspicus: Jak takové lidi poznám?
15.Vykonavatel: To není těžké. Mají to, čemu říkáme 'jiskra v duši'. V těchto končinách jsou celkem známí, i když ne všichni patří mezi vážené aristokraty. Najdeš mezi nimi žebráky, spodinu a dokonce i malé děti... Přívrženci něčeho, co má k dokonalosti mnohem blíže než davy místních prosťáčků.
16.Haruspicus: Chápu, díky za radu.
16.Haruspicus: Nelíbíš se mi. Nemám rád arogantní lidi.
1.Vykonavatel: Ve skutečnosti jsou zdejjší lidé nechutní… Neztrácej s nimi moc času. Mysli hlavně na své vlastní záležitosti.
2.Haruspicus: Na sebe myslíš ty.
2.Haruspicus: Jdi mi z cesty.
1.Herec: Ty jsi Velký Vlad, majitel tohoto domu?
2.Haruspicus: Ne.
3.Herec: Roznáším tady poštu. Mám pro něho velmi důležitý dopis. Řekli mi, že se vrátí v jedenáct.
4.Haruspicus: Píše se v tom dopise něco o nějakém Burakovi?
5.Herec: Co já vím? Nečetl jsem ho!
6.Haruspicus: Ale četl. Slyším, jak ti pod tou maskou bublají samé lži.
7.Herec: Dobrá, dobrá... No tak jsem ho četl. Píše se tam něco o doktoru Dankovském. Přijel teď do města z nějakých osobních důvodů a brzy má převzít zodpovědnost za chycení záhadného vraha Simona Kaina!
8.Haruspicus: Díky, chlape.
8.Haruspicus: To teď nemůžu potřebovat, sakra…
6.Haruspicus: To je docela nemilé.
4.Haruspicus: Počkám v dalším křídle.
1.Herec: Kolik zbývá do jedenácté? Stmívá se už v sedm, že?
2.Haruspicus: Ano, je září a jsme tu na severu.
1.Herec: Prosím, vstup, ctihodný. Netroufám si kráčet před tebou.
2.Haruspicus: Jak chceš.
1.Dělník: Už jsem byl jednou nohou v hrobě a tys mě odtamtud vytáhl ven… Proč jsi mě nedorazil?
2.Haruspicus: Udělal jsem to kvůli sobě, ne kvůli tobě.
3.Dělník: Díky za upřímnost... Jak ti to můžu oplatit, chlape?
4.Haruspicus: Dej mi svůj nůž. Už ho nebudeš potřebovat.
4.Haruspicus: Pověz mi, kdo tě poslal.
5.Dělník: No... Ono se to... tak nějak přihodilo... Někdo tvrdil, že bude vyplacena odměna tomu, kdo chytí vraha... Nevím, jestli to byl někdo z Kainů nebo Tlustý Vlad... Řekli nám, že vrah se tu někde skrývá a zřejmě se pokusí utéct v jednom z vlaků...
6.Haruspicus: Tak kdo to tedy byl… Kain nebo Vlad?
7.Dělník: Sakra, já nevím… Myslím… Asi to byl Vlad… Osobně mi nikdo nic neřekl. Všichni začali bláznit. Jedni prohledávali skladiště, jiní běželi k vlakům. Přidal jsem se k nim. Říkali, že se tu potlouká kanibalka. Procházeli jsme ulice a mávali česnekem, snažili jsme se ji zastrašit. A pak ses objevil ty... a stalo se, co se stalo...
8.Haruspicus: Hlupáci.
8.Haruspicus: Je to všechno vaše chyba.
1.Dělník: Co pro tebe můžu udělat, člověče? Potřebuješ něco?
2.Haruspicus: Odpočiň si.
2.Haruspicus: Pomohla ti ta krev?
3.Dělník: Vytáhla mě z nejhoršího. Málem jsem tu chcípl.. Nevzpomínám si, jak jsi ji do mě dostal. Srdce mi bije jako dřív.
4.Haruspicus: To jsem rád. Zdá se, že kráčím ve stopách svého otce.
1.Psohlavec: Co jsi zač? Co tady děláš? Sbíráš twyre, co?
2.Haruspicus: Ty jsi člověk?
3.Psohlavec: Vrrrrrr! Ne, ne člověk! Ha ha ha! Copak tak vypadám, když mám psí hlavu?
4.Haruspicus: Zdálky vypadáš všelijak, ale jako člověk moc ne... Když tě tak vidím, ani zblízka nevypadáš moc jako člověk. Jde z tebe trochu strach.
5.Psohlavec: To si piš! Ne nadarmo nám říkají Psohlavci! Vidíš, člověče? Ani si nemůžeš být jistý, jestli je to lidská hlava, nebo hlava psa!
6.Haruspicus: Ale věděl bych o jednom způsobu, jak to zjistit. Useknu ti hlavu i s krkem a podívám se pořádně.
6.Haruspicus: Říká se, že za starých časů nasazovali duchové takové hlavy zrádcům.
7.Psohlavec: Co seš zač?! Ty jsi s nima jedna ruka, co?! Kdo tě poslal?
8.Haruspicus: Někdo, kdo tě nemá ani trochu v lásce. Chce tvou krev.
9.Psohlavec: Parchanti barbarští! Proč mi nedáte pokoj?! Proč jste si museli zasednout zrovna na mě? Já jsem si na špeha jenom hrál. A občas jsem někde něco sebral... A co? Nechte mě na pokoji! Nechci podrazit ani Dvojité duše ani zloděje! Nejsem blázen!
10.Haruspicus: Radši mi řekni, kvůli čemu tě chtějí zabít. Máš poslední šanci se zachránit. Nemám rád zrádce.
11.Psohlavec: Proč se na to ptáš? Řekli ti to, ne? Sebral jsem jim takovou věc. Jenže to byl společný majetek. Takže i můj majetek, chápeš...? Stejně by se kvůli tomu prášku porvali. No tak co?! Udělal jsem dobrou věc! Jo, zranil jsem psa, ale to nebyla moje chyba, jenom jsem se bránil! Sebeobrana je přece posvátná, ne?
12.Haruspicus: A to ti mám věřit?
12.Haruspicus: Ano... Zdá se, že jsi tady správně.
13.Psohlavec: Nech mě! Prosím.... Slituj se nade mnou... Když mi zachráníš život, jednou se ti to v dobrém vrátí. Já za to nemůžu... Nemůžu ti to říct... Je to celé svinstvo. Já už to nechci dělat! Přísahám!
14.Haruspicus: Dobrá, padej odtud.
14.Haruspicus: Ani nápad. Zemřeš!
10.Haruspicus: Není prostě už nikdo, komu bys něco mohl napráskat, co?
11.Psohlavec: S tím je konec! A co vůbec chceš?
12.Haruspicus: Přišel jsem tě zabít.
13.Psohlavec: Nech mě! Prosím.... Slituj se nade mnou... Když mi zachráníš život, jednou se ti to v dobrém vrátí. Já za to nemůžu... Nemůžu ti to říct... Je to celé svinstvo. Já už to nechci dělat! Přísahám!
14.Haruspicus: Dobrá, padej odtud.
14.Haruspicus: Ani nápad. Zemřeš!
12.Haruspicus: Vypadni odtud! Je mi z tebe zle…
4.Haruspicus: Teď vážně. Mám špatné zprávy.
5.Psohlavec: Co seš zač?! Ty jsi s nima jedna ruka, co?! Kdo tě poslal?
6.Haruspicus: Někdo, kdo tě nemá ani trochu v lásce. Chce tvou krev.
7.Psohlavec: Parchanti barbarští! Proč mi nedáte pokoj?! Proč jste si museli zasednout zrovna na mě? Já jsem si na špeha jenom hrál. A občas jsem někde něco sebral... A co? Nechte mě na pokoji! Nechci podrazit ani Dvojité duše ani zloděje! Nejsem blázen!
8.Haruspicus: Radši mi řekni, kvůli čemu tě chtějí zabít. Máš poslední šanci se zachránit. Nemám rád zrádce.
9.Psohlavec: Proč se na to ptáš? Řekli ti to, ne? Sebral jsem jim takovou věc. Jenže to byl společný majetek. Takže i můj majetek, chápeš...? Stejně by se kvůli tomu prášku porvali. No tak co?! Udělal jsem dobrou věc! Jo, zranil jsem psa, ale to nebyla moje chyba, jenom jsem se bránil! Sebeobrana je přece posvátná, ne?
10.Haruspicus: A to ti mám věřit?
10.Haruspicus: Ano... Zdá se, že jsi tady správně.
11.Psohlavec: Nech mě! Prosím.... Slituj se nade mnou... Když mi zachráníš život, jednou se ti to v dobrém vrátí. Já za to nemůžu... Nemůžu ti to říct... Je to celé svinstvo. Já už to nechci dělat! Přísahám!
12.Haruspicus: Dobrá, padej odtud.
12.Haruspicus: Ani nápad. Zemřeš!
8.Haruspicus: Není prostě už nikdo, komu bys něco mohl napráskat, co?
9.Psohlavec: S tím je konec! A co vůbec chceš?
10.Haruspicus: Přišel jsem tě zabít.
11.Psohlavec: Nech mě! Prosím.... Slituj se nade mnou... Když mi zachráníš život, jednou se ti to v dobrém vrátí. Já za to nemůžu... Nemůžu ti to říct... Je to celé svinstvo. Já už to nechci dělat! Přísahám!
12.Haruspicus: Dobrá, padej odtud.
12.Haruspicus: Ani nápad. Zemřeš!
10.Haruspicus: Vypadni odtud! Je mi z tebe zle…
2.Haruspicus: Přišel jsem ti sežrat duši, přerostlý pse.
3.Psohlavec: Co seš zač?! Ty jsi s nima jedna ruka, co?! Kdo tě poslal?
4.Haruspicus: Někdo, kdo tě nemá ani trochu v lásce. Chce tvou krev.
5.Psohlavec: Parchanti barbarští! Proč mi nedáte pokoj?! Proč jste si museli zasednout zrovna na mě? Já jsem si na špeha jenom hrál. A občas jsem někde něco sebral... A co? Nechte mě na pokoji! Nechci podrazit ani Dvojité duše ani zloděje! Nejsem blázen!
6.Haruspicus: Radši mi řekni, kvůli čemu tě chtějí zabít. Máš poslední šanci se zachránit. Nemám rád zrádce.
7.Psohlavec: Proč se na to ptáš? Řekli ti to, ne? Sebral jsem jim takovou věc. Jenže to byl společný majetek. Takže i můj majetek, chápeš...? Stejně by se kvůli tomu prášku porvali. No tak co?! Udělal jsem dobrou věc! Jo, zranil jsem psa, ale to nebyla moje chyba, jenom jsem se bránil! Sebeobrana je přece posvátná, ne?
8.Haruspicus: A to ti mám věřit?
8.Haruspicus: Ano... Zdá se, že jsi tady správně.
9.Psohlavec: Nech mě! Prosím.... Slituj se nade mnou... Když mi zachráníš život, jednou se ti to v dobrém vrátí. Já za to nemůžu... Nemůžu ti to říct... Je to celé svinstvo. Já už to nechci dělat! Přísahám!
10.Haruspicus: Dobrá, padej odtud.
10.Haruspicus: Ani nápad. Zemřeš!
6.Haruspicus: Není prostě už nikdo, komu bys něco mohl napráskat, co?
7.Psohlavec: S tím je konec! A co vůbec chceš?
8.Haruspicus: Přišel jsem tě zabít.
9.Psohlavec: Nech mě! Prosím.... Slituj se nade mnou... Když mi zachráníš život, jednou se ti to v dobrém vrátí. Já za to nemůžu... Nemůžu ti to říct... Je to celé svinstvo. Já už to nechci dělat! Přísahám!
10.Haruspicus: Dobrá, padej odtud.
10.Haruspicus: Ani nápad. Zemřeš!
8.Haruspicus: Vypadni odtud! Je mi z tebe zle…
1.Strážný: Ale, ale… Co bys rád, chlape?
2.Haruspicus: Nic… Jen se tu procházím.
2.Haruspicus: Chci jít dovnitř. Mohl bys ustoupit?
3.Strážný: Ani nápad. Dovnitř nikdo nesmí. A jak vidíš, je zamčeno. Zámek je dost silný a klíč si odnesli ti, které odvolali na uzavření Včelína.
4.Haruspicus: Jaké uzavření?
5.Strážný: Přístup do Včelína teď hlídají stráže. Snažili se odtamtud utéct, chápeš? Mezi lidmi to vyvolává nepokoje...
6.Haruspicus: Kdo se odtamtud snažil utéct?
7.Strážný: Do toho ti nic není, člověče.
8.Haruspicus: Co tu vůbec děláte?
9.Strážný: Pátráme po vrahovi. Vypadal jako býk v šatech ze syrové kůže. Povídá se, že je to asi syn zavražděného. A já mám dojem, že to budeš ty.
10.Haruspicus: Ano, jsem synem zavražděného.
10.Haruspicus: Ne, to se pleteš.
4.Haruspicus: Kdo velí tvému praporu?
5.Strážný: Do toho ti nic není, člověče.
6.Haruspicus: Co tu vůbec děláte?
7.Strážný: Pátráme po vrahovi. Vypadal jako býk v šatech ze syrové kůže. Povídá se, že je to asi syn zavražděného. A já mám dojem, že to budeš ty.
8.Haruspicus: Ano, jsem synem zavražděného.
8.Haruspicus: Ne, to se pleteš.
1.Strážný: Kdo sakra jsi?! Ani se nehni! Hej, pojďte sem!
2.Haruspicus: Pssst! Tiše!
2.Haruspicus: Nesnaž se. Nepomůžou ti...
1.Červivec: Jsme Červivci v těle Boddho, sbíráme plody Matky stepi. Hnědý twyre, rezavý, černý a rudý twyre, savjur, uhege a bílý kořen. Bylinky, jak jim lidé říkají.
2.Haruspicus: Dáš mi nějaké bylinky, Červivče?
3.Červivec: Já žádné nemám. To Boddho. Živí se krví. Suok krmí Zem krví. Naše šťáva utiší hlad bylin vyrůstajících z lůna Boddho. Dej nám krev a my ti za ni dáme bylinky.
4.Haruspicus: Kde ji seženu?
5.Červivec: V Kamenném dvoře žije lichvář. Mnoho bere a mnoho dává. Nebo běž do Velkého úlu a vybojuj si nějakou krev v Aréně. Jestli umíš bojovat jako válečníci ze stepi.
6.Haruspicus: Dobře, vrátím se brzy.
6.Haruspicus: Za své bylinky chceš nějak moc.
4.Haruspicus: Nějakou krev ti seženu.
2.Haruspicus: Přeji úspěšný sběr.
1.Červivec: Cítím krev. Máš u sebe krev, která nepatří tobě ani nikomu odtud, viď?
2.Haruspicus: To cítíš správně. Kolik krve potřebuješ?
3.Červivec: Já žádnou. Krev potřebuje Země. Nevypije jí více, než kolik bylo třeba k tomu, aby vyrostly bylinky, které si ode mě vezmeš.
4.Haruspicus: Tak ber.
4.Haruspicus: Ne. Krev, kterou mám u sebe, nedostaneš.
1.Červivec: Jsme Červivci v těle Boddho, sbíráme plody Matky stepi. Hnědý twyre, rezavý, černý a rudý twyre, savjur, uhege a bílý kořen. Bylinky, jak jim lidé říkají.
2.Haruspicus: Dej mi nějaké bylinky, Červivče.
2.Haruspicus: Přeji úspěšný sběr.
2.Haruspicus: Dá se někde ve městě prodat twyre?
3.Červivec: V Zemi je takové doupě. Nevěstinec. Tak... Doupě, kde se pije tekutý twyrin… Vysedává tam jeden hnusný chlap... Chodí tam každý den. Vykupuje bylinky a svádí děti Boddho ke zradě - kéž ho stihne pomsta Matky stepi. Tak. Kvůli němu jsme museli zabít své bratry - odongy, kteří obchodovali s tajemstvím stepního lidu.
4.Haruspicus: Hmm, chápu…
4.Haruspicus: Tak proč ho nezabijete?
5.Červivec: Je silný, hodně silný. Těžká překážka pro Červivce. I když to není nájemný válečník. Staví domy, ale má zuřivé srdce. Bojovat s ním je nebezpečné. Má na rukou spostu naší krve. Snažili jsem se pomstít naše svedené sestry a podplacené bratry, ale žádný z odongů to nedokázal. Vzdorovali jsme, bojovali, ale on všechny nespokojené zabil.
6.Haruspicus: Tak staví domy říkáš...
6.Haruspicus: O jakých sestrách to mluvíš?
7.Červivec: Nevěsty bylin mu tančí namísto toho, aby sloužily Zemi. Tak. Okouzlují cizince a vyžívají se v neřesti. Odporný muž dělá všechno pro svou zábavu. Pokud ho zabiješ, všichni odongové ti budou navždy zavázáni.
8.Haruspicus: Nejsem vrah.
8.Haruspicus: Uvidíme.
1.Červivec: Co chceš, dcero Země?
2.Haruspicus: Nepřišel k vám takový mohutný chlap se šlachovitýma rukama? Jmenuje se Haruspicus a není to žádný beránek.
3.Červivec: Máme tady více Haruspiců, jestli je ti známo. Kterého z nich hledáš? Největší a nejnebezpečnější z nich je bezpochyby starý Ojun. Objevil se tu před dvěma dny a zničil všechno, co se mu postavilo do cesty. Kdybychom se neposchovávali, tak už je po nás. Roznesl by nás na kopytech.
4.Haruspicus: Ne, s takovým netvorem se opravdu nechci setkat. Potřebuji cizince, jednoho z návštěvníků.
4.Haruspicus: Vysmíváš se mi?! Podívej se mi do očí, morloku! Pokud šlápnu na ten tvůj pididomek, nechám tvou duši odejít s klidným srdcem, ne hůř než nějaký Haruspex…. Však víš, koho hledám.
5.Červivec: Aha, tak to se jedná o Buraka. Není moc starý, od jeho narození zase tolik času neuteklo. Ano, stavil se tady.
6.Haruspicus: Přinesl ti nějaké bylinné výtažky?
7.Červivec: Ano, ale nevzal jsem si je od něj. Tak je odnesl k obchodníkům a prodal.
8.Haruspicus: Co jsou zač tihle obchodníci?
9.Červivec: Všichni, co obchodují s bylinami, obývají chýše. Žije tam krutý muž. Umělec, stavitel. Přišel k nám z druhé strany stepi, kde žijí jenom oblečené mrtvoly a potomci Suoka... Tam extrahoval výtažek z twyrinu... a rostlinu tím proklel a otrávil!
10.Haruspicus: Jak to udělal?
11.Červivec: Špatně s bylinami zacházel, zkoušel jejich trpělivost… Vykupoval je za mnohem víc peněz než my. Do našich řad vrazil klín. Takové činy odplácíme krví! Vyrazili jsme hledat zrádce, kteří mu prodávali tajné koření. Našli jsme je a nasytili s nimi zemi! Pokud najdeš bylinu, neprodávej mu ji, jinak ji poskvrní.
12.Haruspicus: Chceš, abych je prodala vám?
13.Červivec: Bah! My s tebou nebudeme obchodovat... Smrdíš hlínou, děvče! Už mezi nás nikdy nechoď, vypasená hliněná obludo...
14.Haruspicus: Zrůdo!
14.Haruspicus: Fuj. Mluvíš odporně.
12.Haruspicus: Takže Burak donesl byliny jemu? To jsem potřebovala vědět.
10.Haruspicus: A kde najdu tu skrýš?
11.Červivec: Na nábřeží, na břehu řeky Žíly. Nemůžeš to minout. Půjdeš pořád dolů. Ano, je to pod zemí, ano, blíže k Suokovi, ano...
12.Haruspicus: Sbohem, morloku.
8.Haruspicus: To stačí… Už mám těch nechutností tak akorát dost!
2.Haruspicus: Jaká já jsem pro tebe dcera Země? Já jsem nebeského původu.
2.Haruspicus: Oh-o, ty jsi ale netvor… Kdo z nás je dcerou Země?
1.Červivec: Jsme Červivci v těle Boddho, sbíráme plody Matky stepi. Hnědý twyre, rezavý, černý a rudý twyre, savjur, uhege a bílý kořen. Bylinky, jak jim lidé říkají.
2.Haruspicus: Dáš mi nějaké bylinky, Červivče?
3.Červivec: Já žádné nemám. To Boddho. Živí se krví. Suok krmí Zem krví. Naše šťáva utiší hlad bylin vyrůstajících z lůna Boddho. Dej nám krev a my ti za ni dáme bylinky.
4.Haruspicus: Kde ji seženu?
5.Červivec: V Kamenném dvoře žije lichvář. Mnoho bere a mnoho dává. Nebo běž do Velkého úlu a vybojuj si nějakou krev v Aréně. Jestli umíš bojovat jako válečníci ze stepi.
6.Haruspicus: Dobře. Vrátím se brzy.
6.Haruspicus: Za své bylinky žádáš nějak moc.
4.Haruspicus: Nějakou krev ti seženu.
2.Haruspicus: Přeji úspěšný sběr.
1.Červivec: Můžeš mi dát trochu krve? Potřebuju ji na pěstování twyru.
2.Haruspicus: A co za to?
3.Červivec: Dám ti za ní twyre.
4.Haruspicus: Tady máš.
4.Haruspicus: Nemám zájem.
1.Červivec: Jsme Červivci v těle Boddho, sbíráme plody Matky stepi. Hnědý twyre, rezavý, černý a rudý twyre, savjur, uhege a bílý kořen. Bylinky, jak jim lidé říkají.
2.Haruspicus: Dej sem nějaké bylinky, Červivče.
2.Haruspicus: Přeji úspěšný sběr.
2.Haruspicus: Neshání někdo ve městě twyre?
3.Červivec: V Zemi je takové doupě. Nevěstinec. Tak... Doupě, kde se pije tekutý twyrin… Vysedává tam jeden hnusný chlap... Chodí tam každý den. Vykupuje bylinky a svádí děti Boddho ke zradě - kéž ho stihne pomsta Matky stepi. Tak. Kvůli němu jsme museli zabít své bratry - odongy, kteří obchodovali s tajemstvím stepního lidu.
4.Haruspicus: Tak proč ho nezabijete?
5.Červivec: Je silný, hodně silný. Těžká překážka pro Červivce. I když to není nájemný válečník. Staví domy, ale má zuřivé srdce. Bojovat s ním je nebezpečné. Má na rukou spostu naší krve. Snažili jsem se pomstít naše svedené sestry a podplacené bratry, ale žádný z odongů to nedokázal. Vzdorovali jsme, bojovali, ale on všechny nespokojené zabil.
6.Haruspicus: Tak staví domy říkáš...
6.Haruspicus: O jakých sestrách mluvíš?
7.Červivec: Nevěsty bylin mu tančí namísto toho, aby sloužily Zemi. Tak. Okouzlují cizince a vyžívají se v neřesti. Odporný muž dělá všechno pro svou zábavu. Pokud ho zabiješ, všichni odongové ti budou navždy zavázáni.
8.Haruspicus: Nejsem vrah.
8.Haruspicus: Uvidíme.
4.Haruspicus: Chápu…
1.Červivec: Oh-oh… Odejdi! Slyšíš?! Zmiz! Nepotřebujeme tě tu, šabnaku-adyre! Odejdi v míru nebo vyřknu zaklínadlo smrti, které tě vrátí zpátky Matce stepi... 'Olon zuun jeley urda te'e hunde ubshen shulu'un de'egu'ur ebakha...'
2.Haruspicus: Počkej, co to děláš? Tímhle mi chceš nahnat strach? Svou stepní magií? Vidím, že se mě taky bojíš... To mě mrzí.
2.Haruspicus: Ještě jedno slovo a udělám z tvé krve beztvarou kaši!
1.Červivec: Jsme Červivci v těle Boddho, sbíráme plody Matky stepi. Hnědý twyre, rezavý, černý a rudý twyre, savjur, uhege a bílý kořen. Bylinky, jak jim lidé říkají.
2.Haruspicus: Dáš mi nějaké bylinky, Červivče?
3.Červivec: Já žádné nemám. To Boddho. Živí se krví. Suok krmí Zem krví. Naše šťáva utiší hlad bylin vyrůstajících z lůna Boddho. Dej nám krev a my ti za ni dáme bylinky.
4.Haruspicus: Kde ji seženu?
5.Červivec: V Kamenném dvoře žije lichvář. Mnoho bere a mnoho dává. Nebo běž do Velkého úlu a vybojuj si nějakou krev v Aréně. Jestli umíš bojovat jako válečníci ze stepi.
6.Haruspicus: Dobře. Vrátím se brzy.
6.Haruspicus: Za své bylinky žádáš nějak moc.
4.Haruspicus: Nějakou krev ti seženu.
2.Haruspicus: Přeji úspěšný sběr.
1.Červivec: Můžeš mi dát trochu krve? Potřebuju ji na pěstování twyru.
2.Haruspicus: A co za to?
3.Červivec: Dám ti za ní twyre.
4.Haruspicus: Tady máš.
4.Haruspicus: Nemám zájem.
1.Červivec: Jsme Červivci v těle Boddho, sbíráme plody Matky stepi. Hnědý twyre, rezavý, černý a rudý twyre, savjur, uhege a bílý kořen. Bylinky, jak jim lidé říkají.
2.Haruspicus: Dej sem nějaké bylinky, Červivče.
2.Haruspicus: Přeji úspěšný sběr.
2.Haruspicus: Neshání někdo ve městě twyre?
3.Červivec: V Zemi je takové doupě. Nevěstinec. Tak... Doupě, kde se pije tekutý twyrin… Vysedává tam jeden hnusný chlap... Chodí tam každý den. Vykupuje bylinky a svádí děti Boddho ke zradě - kéž ho stihne pomsta Matky stepi. Tak. Kvůli němu jsme museli zabít své bratry - odongy, kteří obchodovali s tajemstvím stepního lidu.
4.Haruspicus: Tak proč ho nezabijete?
5.Červivec: Je silný, hodně silný. Těžká překážka pro Červivce. I když to není nájemný válečník. Staví domy, ale má zuřivé srdce. Bojovat s ním je nebezpečné. Má na rukou spostu naší krve. Snažili jsem se pomstít naše svedené sestry a podplacené bratry, ale žádný z odongů to nedokázal. Vzdorovali jsme, bojovali, ale on všechny nespokojené zabil.
6.Haruspicus: Tak staví domy říkáš...
6.Haruspicus: O jakých sestrách mluvíš?
7.Červivec: Nevěsty bylin mu tančí namísto toho, aby sloužily Zemi. Tak. Okouzlují cizince a vyžívají se v neřesti. Odporný muž dělá všechno pro svou zábavu. Pokud ho zabiješ, všichni odongové ti budou navždy zavázáni.
8.Haruspicus: Nejsem vrah.
8.Haruspicus: Uvidíme.
4.Haruspicus: Chápu…
1.Červivec: Oh-oh… Odejdi! Slyšíš?! Zmiz! Nepotřebujeme tě tu, šabnaku-adyre! Odejdi v míru nebo vyřknu zaklínadlo smrti, které tě vrátí zpátky Matce stepi... 'Olon zuun jeley urda te'e hunde ubshen shulu'un de'egu'ur ebakha...'
2.Haruspicus: Počkej, co to děláš? Tímhle mi chceš nahnat strach? Svou stepní magií? Vidím, že se mě taky bojíš... To mě mrzí.
2.Haruspicus: Ještě jedno slovo a udělám z tvé krve beztvarou kaši!
1.Měsíční tanečnice: Poznávám tvůj zápach. Páchneš jako podzimní země a jako kouř z hořícího listí.
2.Haruspicus: Kdo jsi?
3.Měsíční tanečnice: Nevěsta. A ode dneška jsem opravdová Nevěsta. Včera jsem byla ještě dívkou. Nyní tancuji se zemí, zpívám trávě, svým šeptáním vzývám spasitele.
4.Haruspicus: Sbíráš byliny?
5.Měsíční tanečnice: Ne. Byliny sbírají jiní - sběrači. Já prostě žiji. Hladím zemi, šeptám Matce stepi, hřeju ji svým teplem. V noci běhám nahá, skáču v trávě a zpívám jí tiché písně. Každou noc musím zpívat jiné. Každá bylina má ráda svou vlastní píseň. Znám je. Byliny pak vyrůstají častěji.
6.Haruspicus: Takže vyvoláváš byliny zpod země?
7.Měsíční tanečnice: Ne všechny, jen některé.
8.Haruspicus: Tvůj manžel musí být šťastný muž.
8.Haruspicus: Támhle, to je on? Hele, nepiješ nějak moc?
9.Měsíční tanečnice: Bude bohatý. Proto se mě nesmí ani dotknout. Je z toho mrzutý. Chápeš, jak moc jej miluji? Možná díky mé lásce máme tak hojné léto. Byliny jsou všude, div, že se mi z jejich vůně nerozskočí hlava! Vůně uklidňuje lidskou mysl a uspává. Můj vyvolený také spí. A mě je ho líto.
10.Haruspicus: Proč?
11.Měsíční tanečnice: Můj otec mě prodal jinému, prodal mě svému odongovi, tomu, který si zřídil tábor na druhé straně řeky. Získá bohatství a já získám respekt. Ale bylin už další léto vyroste méně a možná zmizí úplně.
12.Haruspicus: To je zlé.
12.Haruspicus: Chápu.
2.Haruspicus: A z tebe je cítít mléko.
2.Haruspicus: Přišel jsem si s tebou popovídat, Nevěsto.
3.Měsíční tanečnice: Poslal tě můj otec? Vím, že to byl on! Neber mě od mého milého. Řekni otci, že jsi mě nenašel. Dám ti za to spoustu bylinek. Dám ti spoustu různých druhů. Vím přece, jak je přivolat.
4.Haruspicus: A víš, jak je vařit?
5.Měsíční tanečnice: Ne… Takové znalosti si střeží můj otec, ale zná jen málo receptů, a ještě ty nejjednodušší. A ani ty nechce nikomu prozradit. Nemysli si, že své znalosti předá tobě.
6.Haruspicus: Dobrá, můžeš tady zůstat.
6.Haruspicus: Ne. Umím číst v čarách tvého osudu. Poslechni otce a vrať se.
7.Měsíční tanečnice: … Ty jsi menkhu, že? Znáš čáry. Dobrá. Poslechnu tě. Jenom mi dovol se rozloučit s mým milým. Pak půjdu s tebou.
8.Haruspicus: Támhle!
1.Červivec: A, přišel k nám hierofant. Muž, který zná čáry. Prokážeš mi laskavost? Zaplatím ti.
2.Haruspicus: Co chceš?
3.Červivec: Jsem sběrač a vážený oinon. O mé moudrosti si povídají klany ze stepi. Znám tajemství míchání bylin. Má dcera je Nevěsta země. Našeptává Matce stepi, aby porodila ze svého lůna nové rostliny a pustila je na vzduch. Umí to dobře, jen se podívej, jaké máme léto! Svou dceru jsem nedávno prodal za dobrou cenu. Prodal jsem ji jednomu sběrači, aby se stala jeho ženou.
4.Haruspicus: Za kolik jsi ji prodal?
5.Červivec: Bylo to pro velkého muže. Vyřídil zrádce, kteří porušili klanové tabu. Vrátil Zemi kosti těch, kteří prodali má tajemství cizincům a zradili tak svou duši. Jenže má dcera do jeho domu nepřišla, aby se stala jeho ženou. Nechce mu dát své bohatství a přivolávat mu byliny.
6.Haruspicus: A co chceš ode mě?
7.Červivec: Jsou tady tři mladíci, tři sběrači. Odešla za jedním z nich, ale mlčí a nechtějí mi prozradit za kterým. Jeden žije napravo, za Žílou, druhý nalevo - za Hrdlem. Pokud ji najdeš a přinutíš k poslušnosti, budu ti vděčný. Prozradím ti za to tajemství bylin. Když budeš chtít, možná ti toho prozradím víc.
8.Haruspicus: Když neposlechla tebe, proč by měla poslechnout mě?
9.Červivec: Jsi hierofant. Znáš čáry. Řekni jí, že čára jejího osudu jí přisoudila sem jako manželku. Pak tě poslechne.
10.Haruspicus: Dobrá tedy, promluvím s ní.
10.Haruspicus: Na tohle nemám čas.
6.Haruspicus: Chápu jí.
1.Červivec: Tak co říká hierofant? Vyslyší prosbu starého oinona?
2.Haruspicus: Ano, Najdu tvou dceru, oinone.
3.Červivec: Není moje. Už mi nepatří. Nevěsta patří Zemi.
4.Haruspicus: Nic neslibuji. Ale podívám se po ní.
5.Červivec: Odměna tě nemine. Znám tajemství, jak míchat byliny, aby spolu souzněly. Samy o sobě nemají takové účinky jako když se smísí dohromady. Třeba ti prozradím i více receptů.
6.Haruspicus: Dobrá, vrátím se.
2.Haruspicus: Hierofant zatím mlčí.
2.Haruspicus: Tvá dcera se vrátí, jak jsi chtěl.
3.Červivec: Řekla ti to?
4.Haruspicus: Ano. Uznala svou povinnost vůči otci a manželovi.
5.Červivec: Její slovo je stejně posvátné jako mé. Pokud říká, že se vrátí, vrátí se. Slíbil jsem ti své tajemství a slovo dodržím. Je to tajemství toho odpadlíka, který nás zradil a uprchl. Dobře ho opatruj. Je to vzácný dar. Ti, kdož ztratí tajemství, zahynou.
6.Haruspicus: Děkuji ti. Budu si ho hlídat.
2.Haruspicus: Tvá dcera se nevrátí. Zůstane s mužem, kterého si vybrala.
3.Červivec: To musí mít nějaký důvod. Ten muž musí vládnout kouzlem Matky stepi. Je to tak?
4.Haruspicus: Ne, prostě miluje někoho jiného.
5.Červivec: Špatné rozhodnutí. Pak ani tady, ani tam žádné byliny neporostou. Letos je poslední rok, kdy step tak nádherně rozkvetla. Další léta zakryje prach a hlína. Tráva zvadne a tělo neposlušné dcery zchřadne. Jemná ňadra se zvrásní, teplé mléko zkysne a úsměv zmizí.
6.Haruspicus: Neproklínej svou dceru, bude tě to mrzet.
6.Haruspicus: Bude to tak lepší.
4.Haruspicus: Možná.
1.Řezník: Proč jsi přišel, synu Boddho?
2.Haruspicus: Co tady děláš?
3.Řezník: Najal nás cizí oinon. Zadal nám úkol. Řezníci mají jít a rozpárat mrtvá těla. Hledá v nich nemoc. Byli jsme čtyři.
4.Haruspicus: Co se stalo?
5.Řezník: Přistihly nás stráže. Přinesly nám smrt! Dva mé společníky zabili. Třetí Červivec utíká. Teď ho pronásledují. Já se schoval tady. Mrtvolu, kterou jsme rozřezali, odtáhli a pohřbili. Hodně jsem ho pořezal, bratře… To hanba, že mě při otevírání těla viděli lidé. Tak... Ale kousek jeho těla jsem odřízl. Mám pro oinona tu tkáň.
6.Haruspicus: Dobrá, ale mě jde o něco jiného.
7.Řezník: Co si přeješ?
8.Haruspicus: Řekni mi, co znamená tahle značka. Tady jsem ji obkreslil.
9.Řezník: Tys oinonem a pocházíš z rodiny menkhu, je to tak? Viděl jsem ten symbol. Ale jeho čáry jsou mi zahaleny tajemstvím. Viděl jsem ho. Na strašlivém místě to bylo. Tak... Jdi do hlubin Jatek. Tam je ukryta chodba. Stezka, po níž kráčí Nejvyšší, když se vydává ze stepi na slavnost. Zeptej se Stařešiny. Stařešina Ojun z Jatek zná význam té značky.
10.Haruspicus: Jaký Nejvyšší?
11.Řezník: Nevíš, komu říkáme Nejvyšší? Jsi blázen, člověče? Směješ se mi?
12.Haruspicus: Nedělám, pověz mi to.
13.Řezník: Ty žertuješ. Nelze je ani nazývat vlastními jmény. Nesmí se o nich mluvit. Možná ani nevíš, komu říkají Bos Turokh?
14.Haruspicus: Myslíš býky?
14.Haruspicus: Myslíš bohy?
15.Řezník: Ano. Tvé žerty se mi nelíbí, oinone. Nevysmívej se mi jen proto, že jsem prostý.
16.Haruspicus: Nechtěj jsem se ti vysmívat. Co ještě víš o tom symbolu?
17.Řezník: Cokoliv je označeno tímto symbolem není lidské. Tak... Ne člověk, ne dítě Boddho, ne Suok. To Nejvyšší. Nehledej člověka, oinone. Je strašné, že tvůj otec s tím měl něco společného. S těmi, kteří procházejí chodbami, které zdobí tato značka. Nepatří člověku. Víc nevím.
18.Haruspicus: Děkuji ti za to.
18.Haruspicus: Buď opatrný.
10.Haruspicus: Kde najdu toho Stařešinu?
11.Řezník: Často se stýká s Mistrem Vladem. Zeptej se Mistra. Tak... Nebo projdi Jatkami, oinone. Pokud se nebojíš.
12.Haruspicus: Co ještě víš o tom symbolu?
13.Řezník: Cokoliv je označeno tímto symbolem není lidské. Tak... Ne člověk, ne dítě Boddho, ne Suok. To Nejvyšší. Nehledej člověka, oinone. Je strašné, že tvůj otec s tím měl něco společného. S těmi, kteří procházejí chodbami, které zdobí tato značka. Nepatří člověku. Víc nevím.
14.Haruspicus: Děkuji ti za to.
14.Haruspicus: Buď opatrný.
6.Haruspicus: Víš o tom, že po tobě pátrá Olgimský?
7.Řezník: Mistr Vlad? To vím.
8.Haruspicus: Okamžitě odtud uprchni. Slíbil jsem mu, že až tě najdu, prozradím mu, kde se ukrýváš.
9.Řezník: Jak si přeješ. Učinil jsi moudré rozhodnutí.
10.Haruspicus: Pomůžeš mi?
11.Řezník: Co si přeješ?
12.Haruspicus: Řekni mi, co znamená tahle značka. Tady jsem ji obkreslil.
13.Řezník: Tys oinonem a pocházíš z rodiny menkhu, je to tak? Viděl jsem ten symbol. Ale jeho čáry jsou mi zahaleny tajemstvím. Viděl jsem ho. Na strašlivém místě to bylo. Tak... Jdi do hlubin Jatek. Tam je ukryta chodba. Stezka, po níž kráčí Nejvyšší, když se vydává ze stepi na slavnost. Zeptej se Stařešiny. Stařešina Ojun z Jatek zná význam té značky.
14.Haruspicus: Jaký Nejvyšší?
15.Řezník: Nevíš, komu říkáme Nejvyšší? Jsi blázen, člověče? Směješ se mi?
16.Haruspicus: Nedělám, pověz mi to.
17.Řezník: Ty žertuješ. Nelze je ani nazývat vlastními jmény. Nesmí se o nich mluvit. Možná ani nevíš, komu říkají Bos Turokh?
18.Haruspicus: Myslíš býky?
18.Haruspicus: Myslíš bohy?
19.Řezník: Ano. Tvé žerty se mi nelíbí, oinone. Nevysmívej se mi jen proto, že jsem prostý.
20.Haruspicus: Nechtěj jsem se ti vysmívat. Co ještě víš o tom symbolu?
21.Řezník: Cokoliv je označeno tímto symbolem není lidské. Tak... Ne člověk, ne dítě Boddho, ne Suok. To Nejvyšší. Nehledej člověka, oinone. Je strašné, že tvůj otec s tím měl něco společného. S těmi, kteří procházejí chodbami, které zdobí tato značka. Nepatří člověku. Víc nevím.
22.Haruspicus: Děkuji ti za to.
22.Haruspicus: Buď opatrný.
14.Haruspicus: Kde najdu toho Stařešinu?
15.Řezník: Často se stýká s Mistrem Vladem. Zeptej se Mistra. Tak... Nebo projdi Jatkami, oinone. Pokud se nebojíš.
16.Haruspicus: Co ještě víš o tom symbolu?
17.Řezník: Cokoliv je označeno tímto symbolem není lidské. Tak... Ne člověk, ne dítě Boddho, ne Suok. To Nejvyšší. Nehledej člověka, oinone. Je strašné, že tvůj otec s tím měl něco společného. S těmi, kteří procházejí chodbami, které zdobí tato značka. Nepatří člověku. Víc nevím.
18.Haruspicus: Děkuji ti za to.
18.Haruspicus: Buď opatrný.
8.Haruspicus: Dobře. Potřebuji tvou pomoc.
9.Řezník: Co si přeješ?
10.Haruspicus: Řekni mi, co znamená tahle značka. Tady jsem ji obkreslil.
11.Řezník: Tys oinonem a pocházíš z rodiny menkhu, je to tak? Viděl jsem ten symbol. Ale jeho čáry jsou mi zahaleny tajemstvím. Viděl jsem ho. Na strašlivém místě to bylo. Tak... Jdi do hlubin Jatek. Tam je ukryta chodba. Stezka, po níž kráčí Nejvyšší, když se vydává ze stepi na slavnost. Zeptej se Stařešiny. Stařešina Ojun z Jatek zná význam té značky.
12.Haruspicus: Jaký Nejvyšší?
13.Řezník: Nevíš, komu říkáme Nejvyšší? Jsi blázen, člověče? Směješ se mi?
14.Haruspicus: Nedělám, pověz mi to.
15.Řezník: Ty žertuješ. Nelze je ani nazývat vlastními jmény. Nesmí se o nich mluvit. Možná ani nevíš, komu říkají Bos Turokh?
16.Haruspicus: Myslíš býky?
16.Haruspicus: Myslíš bohy?
17.Řezník: Ano. Tvé žerty se mi nelíbí, oinone. Nevysmívej se mi jen proto, že jsem prostý.
18.Haruspicus: Nechtěj jsem se ti vysmívat. Co ještě víš o tom symbolu?
19.Řezník: Cokoliv je označeno tímto symbolem není lidské. Tak... Ne člověk, ne dítě Boddho, ne Suok. To Nejvyšší. Nehledej člověka, oinone. Je strašné, že tvůj otec s tím měl něco společného. S těmi, kteří procházejí chodbami, které zdobí tato značka. Nepatří člověku. Víc nevím.
20.Haruspicus: Děkuji ti za to.
20.Haruspicus: Buď opatrný.
12.Haruspicus: Kde najdu toho Stařešinu?
13.Řezník: Často se stýká s Mistrem Vladem. Zeptej se Mistra. Tak... Nebo projdi Jatkami, oinone. Pokud se nebojíš.
14.Haruspicus: Co ještě víš o tom symbolu?
15.Řezník: Cokoliv je označeno tímto symbolem není lidské. Tak... Ne člověk, ne dítě Boddho, ne Suok. To Nejvyšší. Nehledej člověka, oinone. Je strašné, že tvůj otec s tím měl něco společného. S těmi, kteří procházejí chodbami, které zdobí tato značka. Nepatří člověku. Víc nevím.
16.Haruspicus: Děkuji ti za to.
16.Haruspicus: Buď opatrný.
2.Haruspicus: Chci se tě zeptat na dlouhé symboly.
3.Řezník: O kruhu dlouhých symbolů nic nevím. Nejsem oinon, nejsem menkhu. Nejsem ani šaman.
4.Haruspicus: Pověz mi, co znamená tato značka.
5.Řezník: Tys oinonem a pocházíš z rodiny menkhu, je to tak? Viděl jsem ten symbol. Ale jeho čáry jsou mi zahaleny tajemstvím. Viděl jsem ho. Na strašlivém místě to bylo. Tak... Jdi do hlubin Jatek. Tam je ukryta chodba. Stezka, po níž kráčí Nejvyšší, když se vydává ze stepi na slavnost. Zeptej se Stařešiny. Stařešina Ojun z Jatek zná význam té značky.
6.Haruspicus: Jaký Nejvyšší?
7.Řezník: Nevíš, komu říkáme Nejvyšší? Jsi blázen, člověče? Směješ se mi?
8.Haruspicus: Nedělám, pověz mi to.
9.Řezník: Ty žertuješ. Nelze je ani nazývat vlastními jmény. Nesmí se o nich mluvit. Možná ani nevíš, komu říkají Bos Turokh?
10.Haruspicus: Myslíš býky?
10.Haruspicus: Myslíš bohy?
11.Řezník: Ano. Tvé žerty se mi nelíbí, oinone. Nevysmívej se mi jen proto, že jsem prostý.
12.Haruspicus: Nechtěj jsem se ti vysmívat. Co ještě víš o tom symbolu?
13.Řezník: Cokoliv je označeno tímto symbolem není lidské. Tak... Ne člověk, ne dítě Boddho, ne Suok. To Nejvyšší. Nehledej člověka, oinone. Je strašné, že tvůj otec s tím měl něco společného. S těmi, kteří procházejí chodbami, které zdobí tato značka. Nepatří člověku. Víc nevím.
14.Haruspicus: Děkuji ti za to.
14.Haruspicus: Buď opatrný.
6.Haruspicus: Kde najdu toho Stařešinu?
7.Řezník: Často se stýká s Mistrem Vladem. Zeptej se Mistra. Tak... Nebo projdi Jatkami, oinone. Pokud se nebojíš.
8.Haruspicus: Co ještě víš o tom symbolu?
9.Řezník: Cokoliv je označeno tímto symbolem není lidské. Tak... Ne člověk, ne dítě Boddho, ne Suok. To Nejvyšší. Nehledej člověka, oinone. Je strašné, že tvůj otec s tím měl něco společného. S těmi, kteří procházejí chodbami, které zdobí tato značka. Nepatří člověku. Víc nevím.
10.Haruspicus: Děkuji ti za to.
10.Haruspicus: Buď opatrný.
1.Řezník: Řád tě vřele uvítá, oinone.
2.Haruspicus: To doufám.
1.Lapka: Co je? Co tu čmucháš, smrade? Běž si po svých.
2.Haruspicus: Mám tě naučit slušnému chování, tlusťochu?
3.Lapka: Drž se ode mě dál, smradlavá kryso! Jinak zjistíš, jaké to je mít kudlu v břiše!
4.Haruspicus: Udělal jsi chybu. Tak pojď!
4.Haruspicus: Dobrá, dobrá. Odcházím.
2.Haruspicus: Co tady děláte, dobří lidé?
3.Lapka: Nejsme žádní dobří lidé. Zapíchnem jim do rypáků kudly! Poslal tě Gryf?
4.Haruspicus: Možná ano, možná ne.
4.Haruspicus: Zato vás sem poslal Gryf, co?
5.Lapka: Ta odtud vypadni ochmelko, než tě skalpujeme!
6.Haruspicus: Aby sis nevzal moc velký krajíc. Sežer tohle!
6.Haruspicus: Dobrá, dobrá! Už jdu…
1.Lapka: Ale, tady jde ta ta dubivá palice... Gryf nám dal vědět, že jsi s náma.
2.Haruspicus: Nesu vám Gryfův rozkaz: nechte chlapce na pokoji a vypadněte.
2.Haruspicus: Nic na mě nezkoušej, parchante.
3.Lapka: O čem to sakra žvaníš, hajzle?
4.Haruspicus: 'Hagat na pogodi.' Chápeš, smrade? Chceš se podívat zblízka na svá střeva?
5.Lapka: Ještě se uvidíme, všiváku...
6.Haruspicus: To doufám.
6.Haruspicus: Vyřešíme to teď a tady. Takové ubožáky si podám!
4.Haruspicus: Tos podělal, bastarde! Komu tady říkáš hajzle...?
1.Puberťák: Proč jsi přišel? Chceš se nechat pohřbít?
2.Haruspicus: Ty jsi Stub? Heslo 'hlopotun'.
3.Puberťák: Ach! Ty jsi od Spišky. Dobrá práce. Víš, mohlo by se stát cokoliv. Proslýchá se, že je to tu docela nebezpečné. Ti mizerové se zbláznili! Kdybych mohl, dal bych jim pár do nosu. Tak pojď za mnou.
4.Haruspicus: Počkej…
5.Puberťák: Musíme bežet, žádné zdržování. Nemáem moc času. Doufám, že na ně cestou nenarazíme... Ale ty by ses s nima dokázal vypořádat, ne?
6.Haruspicus: Tak pojďme.
6.Haruspicus: Zatracená děcka. Nesvěřím vám přece svůj život.
7.Puberťák: Když nechceš jít, tak nechoď. Nikdo tě nenutí. Já ale půjdu i tak!
8.Haruspicus: Jestli změním názor, doženu tě.
1.Puberťák: Uffff… Tak jsme tady! Zvláštní, je zamčeno. Buď ještě nedorazili, nebo šli shánět paklíč. Nemáš ho u sebe?
2.Haruspicus: Ne.
3.Puberťák: Sakra! Měl jsem si vzít jeden od Spišky. Myslel jsem, že bude otevřeno... Ach jo. Odkdy je tu zamčeno? Zamkli to Dvojité duše, nebo co? Co budem dělat?
4.Haruspicus: Hmm, postarám se o to. Díky, že jsi mě sem dovedl.
5.Puberťák: A co za to... Odměna nebude?
6.Haruspicus: Běž, padej odtud…
6.Haruspicus: Jestli se vrátím živý, něco ti dám.
2.Haruspicus: Mám.
1.Puberťák: No tak, na co čekáš? Dělej! Otevři to! Ach jo. Už jsme tam mohli být. Co ti člověk neřekne...
2.Haruspicus: Ještě cekneš a prohodím tě oknem.
2.Haruspicus: Mlč a nech mě pracovat.
1.Řezník: Jsi synem svého otce, velkého Znalče čar. Proudí v tobě jeho duch. Tvou ruku vede jeho vědění, vědění rodu menkhu. Dokážeš odhalit lidské maso. Otevři pro nás tuto ženu...
2.Haruspicus: Nejdřív otevřu vás, bestie!
2.Haruspicus: Proč?
3.Řezník: Její šťávy vyživují step, je plná tepla Matky Boddho. Země žízní po krvi. Nasytíme ji její krví a utišíme ji. Země už nebude žádat další oběti. Nebudou mrtví...
4.Haruspicus: Jací mrtví?
5.Řezník: V Úle umírají synové a dcery zrození z blahodárných žil Matky stepi. Abatyše Řádu je ještě malá. Její teplo slábne. Nestačí zahřát všechny naše bratry a sestry. Nemá sílu odehnat mor od svého domova. Ani dcery mrtvých Vládkyň ho nedokáží zastavit. Potřebujeme učinit oběť. Tak... Velkou oběť, aby ukojila žíznivou Zemi a odvrátila ji od našich trpících bratrů. Vybrali jsme tu nejlepší oběť - Nevěstu bylin.
6.Haruspicus: Proč bych si měl špinit ruce krví nevinné dívky?
7.Řezník: Vykonáš slavný čin, synu Burakův. Lidé tě budou milovat a uctívat. Uděláš to kvůli záchraně tisíců našich bratrů. Naše děti tě podarují masem. A položí ti k nohám chléb.
8.Haruspicus: Takže pokud tu ženu zabiju, má pověst mezi místními stoupne?
9.Řezník: Tak se stane... Sláva se snese na tvou hlavu. Vykonáš čin, o němž si budou odongové vyprávět u svých ohňů. Vrať Matce Boddho její teplo. Vykonej oběť a uslyšíš její poděkování.
10.Haruspicus: A uznáš mě za dědice svého otce poté, co přinesu tuto oběť?
11.Řezník: …Pokud to pomůže.
12.Haruspicus: Takže ano?
13.Řezník: Uznáváme tvé vědění, oinone. Známe prosté čáry býčího masa, ale tajné čáry lidského těla jsou skryté našim zrakům. Ty jsi velký menkhu...
14.Haruspicus: Dobrá. Otevřu tedy tu ženu.
14.Haruspicus: Pak nevynášej soudy o věcech, o kterých nic nevíš.
15.Řezník: Nuže? Otevřeš pro nás Nevěstu bylin, nebo ne?
16.Haruspicus: Ano.
16.Haruspicus: Ne.
17.Řezník: Pak nejsi skutečným Burakovým synem! Čí krev koluje v tvých žilách? Mluv?!
18.Haruspicus: Zadrž svůj hněv! Udělám to. Otevřu Nevěstu.
18.Haruspicus: Za tato slova přijdeš o život! Nažer se, ty zvíře!
10.Haruspicus: To neudělám.
11.Řezník: Pak nejsi skutečným Burakovým synem! Čí krev koluje v tvých žilách? Mluv?!
12.Haruspicus: Zadrž svůj hněv! Udělám to. Otevřu Nevěstu.
12.Haruspicus: Za tato slova přijdeš o život! Nažer se, ty zvíře!
8.Haruspicus: Nepotřebuji maso tvých dětí.
9.Řezník: Pak naše děti zemřou.
10.Haruspicus: Nesmysl. To je předsudek.
11.Řezník: Vyrostl jsi daleko odtud, oinone. Tys zapomněl zákony menhku. Zákony, které uctíval tvůj otec. Otevři ji přesně, jak přikazuje rituál. Otevři její srdce. Krev za krev. Tak... Tyjsi veliký, oinone. Proudí v tobě duch tvého otce. Červivci tě budou respektovat. Uctí tvou oběť písněmi. Přijmeme tě. Budeme tě respektovat tak, jako jsme respektovali tvého otce.
12.Haruspicus: Takže pokud tu ženu zabiju, má pověst stoupne?
13.Řezník: Tak se stane... Sláva se snese na tvou hlavu. Vykonáš čin, o němž si budou odongové vyprávět u svých ohňů. Vrať Matce Boddho její teplo. Vykonej oběť a uslyšíš její poděkování.
14.Haruspicus: A uznáš mě za dědice svého otce poté, co přinesu tuto oběť?
15.Řezník: …Pokud to pomůže.
16.Haruspicus: Takže ano?
17.Řezník: Uznáváme tvé vědění, oinone. Známe prosté čáry býčího masa, ale tajné čáry lidského těla jsou skryté našim zrakům. Ty jsi velký menkhu...
18.Haruspicus: Dobrá. Otevřu tedy tu ženu.
18.Haruspicus: Pak nevynášej soudy o věcech, o kterých nic nevíš.
19.Řezník: Nuže? Otevřeš pro nás Nevěstu bylin, nebo ne?
20.Haruspicus: Ano.
20.Haruspicus: Ne.
21.Řezník: Pak nejsi skutečným Burakovým synem! Čí krev koluje v tvých žilách? Mluv?!
22.Haruspicus: Zadrž svůj hněv! Udělám to. Otevřu Nevěstu.
22.Haruspicus: Za tato slova přijdeš o život! Nažer se, ty zvíře!
14.Haruspicus: To neudělám.
15.Řezník: Pak nejsi skutečným Burakovým synem! Čí krev koluje v tvých žilách? Mluv?!
16.Haruspicus: Zadrž svůj hněv! Udělám to. Otevřu Nevěstu.
16.Haruspicus: Za tato slova přijdeš o život! Nažer se, ty zvíře!
6.Haruspicus: To je lež.
7.Řezník: Mýlíš se. Nedozvěděl ses o tom, oinone, protože celý Včelín je uzavřený. Brání ho ozbrojenci. A netuší, že brání nemoc, která řádí v jeho zdech. Není před ní úniku. Zabije všechny...
8.Haruspicus: Co to povídáš? Smrt té ženy nepřinese žádný užitek. Nemoc to nezastaví.
9.Řezník: Vyrostl jsi daleko odtud, oinone. Tys zapomněl zákony menhku. Zákony, které uctíval tvůj otec. Otevři ji přesně, jak přikazuje rituál. Otevři její srdce. Krev za krev. Tak... Tyjsi veliký, oinone. Proudí v tobě duch tvého otce. Červivci tě budou respektovat. Uctí tvou oběť písněmi. Přijmeme tě. Budeme tě respektovat tak, jako jsme respektovali tvého otce.
10.Haruspicus: Takže pokud tu ženu zabiju, má pověst stoupne?
11.Řezník: Tak se stane... Sláva se snese na tvou hlavu. Vykonáš čin, o němž si budou odongové vyprávět u svých ohňů. Vrať Matce Boddho její teplo. Vykonej oběť a uslyšíš její poděkování.
12.Haruspicus: A uznáš mě za dědice svého otce poté, co přinesu tuto oběť?
13.Řezník: …Pokud to pomůže.
14.Haruspicus: Takže ano?
15.Řezník: Uznáváme tvé vědění, oinone. Známe prosté čáry býčího masa, ale tajné čáry lidského těla jsou skryté našim zrakům. Ty jsi velký menkhu...
16.Haruspicus: Dobrá. Otevřu tedy tu ženu.
16.Haruspicus: Pak nevynášej soudy o věcech, o kterých nic nevíš.
17.Řezník: Nuže? Otevřeš pro nás Nevěstu bylin, nebo ne?
18.Haruspicus: Ano.
18.Haruspicus: Ne.
19.Řezník: Pak nejsi skutečným Burakovým synem! Čí krev koluje v tvých žilách? Mluv?!
20.Haruspicus: Zadrž svůj hněv! Udělám to. Otevřu Nevěstu.
20.Haruspicus: Za tato slova přijdeš o život! Nažer se, ty zvíře!
12.Haruspicus: To neudělám.
13.Řezník: Pak nejsi skutečným Burakovým synem! Čí krev koluje v tvých žilách? Mluv?!
14.Haruspicus: Zadrž svůj hněv! Udělám to. Otevřu Nevěstu.
14.Haruspicus: Za tato slova přijdeš o život! Nažer se, ty zvíře!
4.Haruspicus: Pokud rituál provedu, Řád mě přijme?
5.Řezník: Vykonáš slavný čin, synu Burakův. Lidé tě budou milovat a uctívat. Uděláš to kvůli záchraně tisíců našich bratrů. Naše děti tě podarují masem. A položí ti k nohám chléb.
6.Haruspicus: Takže pokud tu ženu zabiju, má pověst mezi místními stoupne?
7.Řezník: Tak se stane... Sláva se snese na tvou hlavu. Vykonáš čin, o němž si budou odongové vyprávět u svých ohňů. Vrať Matce Boddho její teplo. Vykonej oběť a uslyšíš její poděkování.
8.Haruspicus: A uznáš mě za dědice svého otce poté, co přinesu tuto oběť?
9.Řezník: …Pokud to pomůže.
10.Haruspicus: Takže ano?
11.Řezník: Uznáváme tvé vědění, oinone. Známe prosté čáry býčího masa, ale tajné čáry lidského těla jsou skryté našim zrakům. Ty jsi velký menkhu...
12.Haruspicus: Dobrá. Otevřu tedy tu ženu.
12.Haruspicus: Pak nevynášej soudy o věcech, o kterých nic nevíš.
13.Řezník: Nuže? Otevřeš pro nás Nevěstu bylin, nebo ne?
14.Haruspicus: Ano.
14.Haruspicus: Ne.
15.Řezník: Pak nejsi skutečným Burakovým synem! Čí krev koluje v tvých žilách? Mluv?!
16.Haruspicus: Zadrž svůj hněv! Udělám to. Otevřu Nevěstu.
16.Haruspicus: Za tato slova přijdeš o život! Nažer se, ty zvíře!
8.Haruspicus: To neudělám.
9.Řezník: Pak nejsi skutečným Burakovým synem! Čí krev koluje v tvých žilách? Mluv?!
10.Haruspicus: Zadrž svůj hněv! Udělám to. Otevřu Nevěstu.
10.Haruspicus: Za tato slova přijdeš o život! Nažer se, ty zvíře!
6.Haruspicus: Nepotřebuji maso tvých dětí.
7.Řezník: Pak naše děti zemřou.
8.Haruspicus: Nesmysl. To je předsudek.
9.Řezník: Vyrostl jsi daleko odtud, oinone. Tys zapomněl zákony menhku. Zákony, které uctíval tvůj otec. Otevři ji přesně, jak přikazuje rituál. Otevři její srdce. Krev za krev. Tak... Tyjsi veliký, oinone. Proudí v tobě duch tvého otce. Červivci tě budou respektovat. Uctí tvou oběť písněmi. Přijmeme tě. Budeme tě respektovat tak, jako jsme respektovali tvého otce.
10.Haruspicus: Takže pokud tu ženu zabiju, má pověst stoupne?
11.Řezník: Tak se stane... Sláva se snese na tvou hlavu. Vykonáš čin, o němž si budou odongové vyprávět u svých ohňů. Vrať Matce Boddho její teplo. Vykonej oběť a uslyšíš její poděkování.
12.Haruspicus: A uznáš mě za dědice svého otce poté, co přinesu tuto oběť?
13.Řezník: …Pokud to pomůže.
14.Haruspicus: Takže ano?
15.Řezník: Uznáváme tvé vědění, oinone. Známe prosté čáry býčího masa, ale tajné čáry lidského těla jsou skryté našim zrakům. Ty jsi velký menkhu...
16.Haruspicus: Dobrá. Otevřu tedy tu ženu.
16.Haruspicus: Pak nevynášej soudy o věcech, o kterých nic nevíš.
17.Řezník: Nuže? Otevřeš pro nás Nevěstu bylin, nebo ne?
18.Haruspicus: Ano.
18.Haruspicus: Ne.
19.Řezník: Pak nejsi skutečným Burakovým synem! Čí krev koluje v tvých žilách? Mluv?!
20.Haruspicus: Zadrž svůj hněv! Udělám to. Otevřu Nevěstu.
20.Haruspicus: Za tato slova přijdeš o život! Nažer se, ty zvíře!
12.Haruspicus: To neudělám.
13.Řezník: Pak nejsi skutečným Burakovým synem! Čí krev koluje v tvých žilách? Mluv?!
14.Haruspicus: Zadrž svůj hněv! Udělám to. Otevřu Nevěstu.
14.Haruspicus: Za tato slova přijdeš o život! Nažer se, ty zvíře!
2.Haruspicus: Jak to, že ji nikdo z vás nedokáže rozřezat?
3.Řezník: Uznáváme tvé vědění, oinone. Známe prosté čáry býčího masa, ale tajné čáry lidského těla jsou skryté našim zrakům. Ty jsi velký menkhu...
4.Haruspicus: Dobrá. Otevřu tedy tu ženu.
4.Haruspicus: Pak nevynášej soudy o věcech, o kterých nic nevíš.
5.Řezník: Nuže? Otevřeš pro nás Nevěstu bylin, nebo ne?
6.Haruspicus: Ano.
6.Haruspicus: Ne.
7.Řezník: Pak nejsi skutečným Burakovým synem! Čí krev koluje v tvých žilách? Mluv?!
8.Haruspicus: Zadrž svůj hněv! Udělám to. Otevřu Nevěstu.
8.Haruspicus: Za tato slova přijdeš o život! Nažer se, ty zvíře!
1.Řezník: Jsi synem svého otce, velkého Znalče čar. Proudí v tobě jeho duch. Tvou ruku vede jeho vědění, vědění rodu menkhu. Dokážeš odhalit lidské maso. Otevři pro nás tuto ženu.
2.Haruspicus: Nechť země nasákne její krví.
1.Řezník: Jsi synem svého otce, velkého Znalče čar. Proudí v tobě jeho duch. Tvou ruku vede jeho vědění, vědění rodu menkhu. Dokážeš odhalit lidské maso. Otevři pro nás tuto ženu.
2.Haruspicus: Nejdřív otevřu vás, bestie!
2.Haruspicus: Dobrá, otevřu pro vás tu ženu.
1.Nevěsta země: Znám tě.. Ty jsi jediným synem oinona Buraka, nejstaršího z rodu, a dědicem vůdcovství v Řádu?
2.Haruspicus: To první ano, ale ten zbytek…
2.Haruspicus: Ano, jsem Burak.
3.Nevěsta země: A přišel jsi otevřít mé tělo podél čáry Ragy?
4.Haruspicus: Ne.
5.Nevěsta země: Tak prosím, přesvědči ty řezníky, ať odejdou! Už se rozhodli, že mě obětují. Ale žádný z nich nezná čáru Ragy. Chtějí mě jednoduše podřezat a mou krev nasbírat do vědra.
6.Haruspicus: Chtějí ti sebrat krev? Jaký by to mělo smysl?
7.Nevěsta země: Step žízní po krvi. Chtějí ji ukojit mou krví a tím zastavit mor. Ale já nejsem dost silná, abych zemi postačila jako oběť. Bude si žádat více krve... Ať odejdou, prosím.
8.Haruspicus: Máš přece dar plodnosti.
9.Nevěsta země: Step mě miluje, šeptám jí a ona mi dává své byliny jako dar. Když mě požádáš, přivolám ti svými písněmi rozkvetlý bílý bič. Hnědý twyre lákám teplem svého dechu. Černého twyru bude hojnost, dám-li zimní zemi svou vlhkost.
10.Haruspicus: Když zemřeš, twyru vyroste další rok méně, že?
11.Nevěsta země: Ano. Až navěky. Chtěla jsem do devíti měsíců porodit dceru, která by po mě převzala mé teplo a stala se novou Nevěstou. Do té doby dokážu jen já vyvolávat z hlubin Suok byliny. Prosím, nezabíjej mne… Nebudu se vzpírat oběti. Ale živá budu mnohem užitečnější...
12.Haruspicus: Mýlíš se. Ať si vezmou tvou krev a já si vezmu něco jiného.
12.Haruspicus: Budeš žít, uklidni se.
8.Haruspicus: V pořádku, zařídím to... Step se napije jejich krve.
6.Haruspicus: Neboj se, nikdo ti neublíží.
4.Haruspicus: Co to znamená?
5.Nevěsta země: Step žízní po krvi. Chtějí ji ukojit mou krví a tím zastavit mor. Ale já nejsem dost silná, abych zemi postačila jako oběť. Bude si žádat více krve... Ať odejdou, prosím.
6.Haruspicus: Máš přece dar plodnosti.
7.Nevěsta země: Step mě miluje, šeptám jí a ona mi dává své byliny jako dar. Když mě požádáš, přivolám ti svými písněmi rozkvetlý bílý bič. Hnědý twyre lákám teplem svého dechu. Černého twyru bude hojnost, dám-li zimní zemi svou vlhkost.
8.Haruspicus: Když zemřeš, twyru vyroste další rok méně, že?
9.Nevěsta země: Ano. Až navěky. Chtěla jsem do devíti měsíců porodit dceru, která by po mě převzala mé teplo a stala se novou Nevěstou. Do té doby dokážu jen já vyvolávat z hlubin Suok byliny. Prosím, nezabíjej mne… Nebudu se vzpírat oběti. Ale živá budu mnohem užitečnější...
10.Haruspicus: Mýlíš se. Ať si vezmou tvou krev a já si vezmu něco jiného.
10.Haruspicus: Budeš žít, uklidni se.
6.Haruspicus: V pořádku, zařídím to... Step se napije jejich krve.
1.Nevěsta země: Podřídím se tvé vůli, Buraku.
2.Haruspicus: Připrav se.
2.Haruspicus: Tvůj čas ještě nenadešel.
1.Věra: Potřebuješ něco, mladý Buraku? Musím tě poslechnout, jsem dcera Boddho. Místní mi říkají Věra. Řekni, co si přeješ a já to vykonám.
2.Haruspicus: Chci vědět, kolik z vás, měsíčních tanečnic, zemřelo následkem moru.
3.Věra: Jen jedna z nás. Tu ale odvedli místní lidé, rozpárali její tělo a spálili ji u Kostěného pranýře před čtyřmi dny. Proč se ptáš? A proč se na mě tak divně koukáš?
4.Haruspicus: Proč ji dav zabil?
5.Věra: Jen proto, že ji ten den viděli, jak vychází z nakaženého domu. Usedlíci se tam krátce poté vypravili s pochodněmi. Šlo o dům, kde prý pracoval tvůj otec, starý Isidor. Chytili ji a ptali se, co tam dělala. Odpověděla jim, že si chtěla s tvým otcem jen promluvit. Lidé si mysleli, že brzy umře, ale ona neumřela.
6.Haruspicus: To je snad důvod k radosti, ne?...
7.Věra: … Ne. Lidé si usmysleli, že za všechno může ona. Začali vykřikovat, že když se potlouká na nakaženém místě, musí přenášet bacily. Všichni se zbláznili. A když se rozkřiklo, že step porodila stepní přízrak, šabnak-adyr, a poslala ho do města, porušili čáru jejího těla a upálili ji u Kostěného pranýře. Ale nic z toho nebyla pravda. I kdyby skutečně onemocněla, nikoho by nemohla nakazit.
8.Haruspicus: Jak to, že ne?
9.Věra: Víš něco o Nevěstách? O ženách spjatých se Zemí zvláštním poutem? Šeptají k Zemi a vyvolávají tím twyre...
10.Haruspicus: Ne.
10.Haruspicus: Ano, znám.
11.Věra: Samozřejmě, nevládnou takovou mocí jako skutečné Vládkyně... I v porovnání s mladými Vládkyněmi jsou jako svíčka vedle vatry. Nicméně Země je obdařila jistými výjimečnými schopnostmi. Nikdo jiný jejich talent neovládá. Nevěsty říkají, že naše šťávy mají takovou strukturu, že nemohou nikomu ublížit. Naše těla jsou čistá.
12.Haruspicus: Jak si to mám vyložit?
13.Věra: Bacily písečného moru naše těla nesnesou a brzy je vyloučí, pokud jich není příliš mnoho. Nemoc zmizí... A ověřily jsme si, že nemůžeme nikoho nakazit. Pokud je bacilů opravdu hodně, pak nás mor stráví jako všechny ostatní a nic se s tím nedá dělat.
14.Haruspicus: Dobrá. Chceš jít se mnou?
15.Věra: Ráda bych, ale nemohu. Musím zůstat do večera a pak už něco mám. Jeden milý host v hadím plášti si se mnou domluvil schůzku na Dvorku neřesti.
16.Haruspicus: Zajímavé… Myslím, že vím, kdo je ten šťastlivec.
17.Věra: Neboj se o něj. Jsme neškodné. Takové věci by si měl sám vycítit, vždyť pocházíš z Burakova rodu. Koluje v tobě krev rodu.
18.Haruspicus: Ano, cítím to. Neboj se.
18.Haruspicus: Tak na Dvorku neřesti... V kolik?
19.Věra: V devět. Ale asi tam přijdu dříve - chci být chvíli sama.
20.Haruspicus: Dobrá.
16.Haruspicus: To je škoda.
14.Haruspicus: Máš štěstí, že máš tak zvláštní metabolismus. Nevěděl jsem, že členové určité kasty se vyznačují tím, že jim tělo funguje takovým způsobem. Uvidíme se později.
4.Haruspicus: Ptám se, protože mi připadá divné, že jste neonemocněly.
5.Věra: Ale tak to není! Písečný mor nás může nakazit stejně jako kohokoliv jiného! Víš, kolik nás tanečnic zemřelo, když se tu mor objevil poprvé? A tolik mrtvých řezníků... Stalo se to před několika lety. Něco tak strašného už jsem nikdy nechtěla zažít... a teď je to tu zas... Máme štěstí jen v tom, že jsme odolnější. Pokud není nákaza dost silná, tak tělo jen vysuší, ale potom odezní. Pokud ale onemocníme vážně, nezachrání nás před smrtí nic...
6.Haruspicus: Jak to, že jste tak odolné?
7.Věra: Víš něco o Nevěstách? O ženách spjatých se Zemí zvláštním poutem? Šeptají k Zemi a vyvolávají tím twyre...
8.Haruspicus: Ne.
8.Haruspicus: Ano, znám.
9.Věra: Samozřejmě, nevládnou takovou mocí jako skutečné Vládkyně... I v porovnání s mladými Vládkyněmi jsou jako svíčka vedle vatry. Nicméně Země je obdařila jistými výjimečnými schopnostmi. Nikdo jiný jejich talent neovládá. Nevěsty říkají, že naše šťávy mají takovou strukturu, že nemohou nikomu ublížit. Naše těla jsou čistá.
10.Haruspicus: Jak si to mám vyložit?
11.Věra: Bacily písečného moru naše těla nesnesou a brzy je vyloučí, pokud jich není příliš mnoho. Nemoc zmizí... A ověřily jsme si, že nemůžeme nikoho nakazit. Pokud je bacilů opravdu hodně, pak nás mor stráví jako všechny ostatní a nic se s tím nedá dělat.
12.Haruspicus: Dobrá. Chceš jít se mnou?
13.Věra: Ráda bych, ale nemohu. Musím zůstat do večera a pak už něco mám. Jeden milý host v hadím plášti si se mnou domluvil schůzku na Dvorku neřesti.
14.Haruspicus: Zajímavé… Myslím, že vím, kdo je ten šťastlivec.
15.Věra: Neboj se o něj. Jsme neškodné. Takové věci by si měl sám vycítit, vždyť pocházíš z Burakova rodu. Koluje v tobě krev rodu.
16.Haruspicus: Ano, cítím to. Neboj se.
16.Haruspicus: Tak na Dvorku neřesti... V kolik?
17.Věra: V devět. Ale asi tam přijdu dříve - chci být chvíli sama.
18.Haruspicus: Dobrá.
14.Haruspicus: To je škoda.
12.Haruspicus: Máš štěstí, že máš tak zvláštní metabolismus. Nevěděl jsem, že členové určité kasty se vyznačují tím, že jim tělo funguje takovým způsobem. Uvidíme se později.
2.Haruspicus: Teď nic, později.
1.Věra: Co tady chceš, mladý Buraku?
2.Haruspicus: Jak se cítíš, Věro?
3.Věra: Je to čím dál horší. Mám neustále vyschlé rty a jazyk drsný jako kartáč. Musím hodně pít. Dokážeš mi pomoct?
4.Haruspicus: Ano, můžu ti ulevit od bolesti.
5.Věra: To ne! Za chvíli sem dorazí jeden muž, je to doktor, možná mi pomůže…
6.Haruspicus: Ne. Tobě nedokáže pomoct už nikdo.
6.Haruspicus: Kdo? Doktor Dankovský?
7.Věra: Ano, ten! Potřebuje mě. Jestli ho nechceš naštvat, nedotýkej se mě…
8.Haruspicus: Dobrá, ať ti tedy pomůže sám.
8.Haruspicus: Budu ho muset zklamat. Připrav se na smrt.
1.Věra: Proč jsi neodešel?
2.Haruspicus: Rozmyslel jsem si to. Otoč se!
2.Haruspicus: To nic… Jen si tě chci naposledy prohlédnout.
1.Krysí prorok: Není to Burak? Ano, Burak přišel! Burakkk! Na co ses spoléhal?
2.Haruspicus: Hej! Co jsi vůbec zač?
3.Krysí prorok: Já? Já jsem prorokkk! Prorok, nevidíš?
4.Haruspicus: Co tady děláš?
5.Krysí prorok: Poslouchej! Copak neslyšíš hlas svého otce?
6.Haruspicus: Ne.
6.Haruspicus: Slyším, ale nevěřím tomu. Zkoušíš na mě nějaký trik?
7.Krysí prorok: Poslouchej pozorněji, Burakkku! Nebo jsem něco neudělal správně...
8.Haruspicus: Co chceš? Proč se vysmíváš mrtvým?
9.Krysí prorok: Kdo se vysmívá? Já? Já ne, Burakkku! Podívej se mi do očí!
10.Haruspicus: Špatně se mi dýchá...
11.Krysí prorok: Poslouchej! To je nářekkk tvého otce. Nebo snad nechceš vědět, kdo ho připravil o život? Poslouchej pozorně! Není to jeho hlas?
12.Haruspicus: ......
8.Haruspicus: Je mi zle... Co je to se mnou?
9.Krysí prorok: Mdloby, Buraku.
10.Haruspicus: ......
2.Haruspicus: Chtěl jsem si tenhle zázrak prohlédnout zblízka.
1.Červivec: Zavolali jsme Buraka a Burak přišel. Vítej, veliký z rodu menkhu. Otevři pro nás tohoto býka.
2.Haruspicus: Mě nikdo nezavolal. Přišel jsem o své vlastní vůli.
3.Červivec: Než býka otevřeš, nezapomeň ho nasytit séměm Suok.
4.Haruspicus: Zrovna jsem to měl v úmyslu... A teď mě nepřerušuj.
2.Haruspicus: Dobrá.
1.Červivec: Otevřeš pro nás býka, menkhu?
2.Haruspicus: Ano.
3.Červivec: Přinesl jsi kaši, sémě Suok, abys býka před rituálem nakrmil?
4.Haruspicus: Jakou kaši Suok?
5.Červivec: To se ptáš Červivce? Ty velký menkhu? Cožpak nevíš, jak přišel do stepi Strach?
6.Haruspicus: Ne.
7.Červivec: A víš, jak se ve stepi objevilo Železo?
8.Haruspicus: Ne.
9.Červivec: A víš jak vzniklo Kolo?
10.Haruspicus: Ani to ne.
11.Červivec: Pak pro nás býka otevřít nesmíš. Nevěříme ti. Nauč se, co musí Hierofant znát, a dones nám sémě Suok, abychom mohli udělat kaši, jinak otevřeme býka bez tebe.
12.Haruspicus: Tak počkejte.
10.Haruspicus: To vím.
11.Červivec: Tak pověz.
12.Haruspicus: Step poznala Strach, když jej Bos Turokh vydechl ze svého nitra, aby ze sebe vyplivl všechnu bolest. Železo vyrobil Bos Turokh ze svých rohů, aby vznikl Zákon a Suok byla navždy uvězněna v jeho břiše. Kolo vyrobil Bos Turokh ze své myšlenky, aby vše, co povstane a roste, se vracelo zase se na začátek a to až do skonání věků.
13.Červivec: Dobrá řeč, Buraku. Jsi vskutku velký, menkhu. Oinon svého rodu. Proveď obřad, menkhu. Dej býkovi pojíst kaši, nasyť ho séměm Suok a pak otevři jeho tělo. Uvolni jeho čáry Ragy.
14.Haruspicus: Počkejte.
8.Haruspicus: Vím.
9.Červivec: Tak pověz.
10.Haruspicus: Step poznala Strach, když jej Bos Turokh vydechl ze svého nitra, aby ze sebe vyplivl všechnu bolest. Železo vyrobil Bos Turokh ze svých rohů, aby vznikl Zákon a Suok byla navždy uvězněna v jeho břiše. Kolo vyrobil Bos Turokh ze své myšlenky, aby vše, co povstane a roste, se vracelo zase se na začátek a to až do skonání věků.
11.Červivec: Dobrá řeč, Buraku. Jsi vskutku velký, menkhu. Oinon svého rodu. Proveď obřad, menkhu. Dej býkovi pojíst kaši, nasyť ho séměm Suok a pak otevři jeho tělo. Uvolni jeho čáry Ragy.
12.Haruspicus: Počkejte.
6.Haruspicus: Vím.
7.Červivec: Tak pověz.
8.Haruspicus: Step poznala Strach, když jej Bos Turokh vydechl ze svého nitra, aby ze sebe vyplivl všechnu bolest. Železo vyrobil Bos Turokh ze svých rohů, aby vznikl Zákon a Suok byla navždy uvězněna v jeho břiše. Kolo vyrobil Bos Turokh ze své myšlenky, aby vše, co povstane a roste, se vracelo zase se na začátek a to až do skonání věků.
9.Červivec: Dobrá řeč, Buraku. Jsi vskutku velký, menkhu. Oinon svého rodu. Proveď obřad, menkhu. Dej býkovi pojíst kaši, nasyť ho séměm Suok a pak otevři jeho tělo. Uvolni jeho čáry Ragy.
10.Haruspicus: Počkejte.
2.Haruspicus: Počkejte, dokud se nevrátím se séměm Suok.
1.Červivec: Počkáme, než nadejde tvůj čas, oinone...
2.Haruspicus: Jděte domů.
2.Haruspicus: Až ten čas nadejde, zavolám vás.
1.Červivec: Zavolali jsme Buraka a Burak přišel. Vítej, veliký z rodu menkhu. Otevři pro nás tohoto býka.
2.Haruspicus: Mě nikdo nezavolal. Přišel jsem o své vlastní vůli.
3.Červivec: Než býka otevřeš, nezapomeň ho nasytit séměm Suok.
4.Haruspicus: Zrovna jsem to měl v úmyslu... A teď mě nepřerušuj.
2.Haruspicus: Dobrá.
1.Červivec: Otevřeš pro nás býka, menkhu?
2.Haruspicus: Ano.
3.Červivec: Přinesl jsi kaši, sémě Suok, abys býka před rituálem nakrmil?
4.Haruspicus: Jakou kaši Suok?
5.Červivec: To se ptáš Červivce? Ty velký menkhu? Cožpak nevíš, jak přišel do stepi Strach?
6.Haruspicus: Ne.
7.Červivec: A víš, jak se ve stepi objevilo Železo?
8.Haruspicus: Ne.
9.Červivec: A víš jak vzniklo Kolo?
10.Haruspicus: Ani to ne.
11.Červivec: Pak pro nás býka otevřít nesmíš. Nevěříme ti. Nauč se, co musí Hierofant znát, a dones nám sémě Suok, abychom mohli udělat kaši, jinak otevřeme býka bez tebe.
12.Haruspicus: Tak počkejte.
10.Haruspicus: To vím.
11.Červivec: Tak pověz.
12.Haruspicus: Step poznala Strach, když jej Bos Turokh vydechl ze svého nitra, aby ze sebe vyplivl všechnu bolest. Železo vyrobil Bos Turokh ze svých rohů, aby vznikl Zákon a Suok byla navždy uvězněna v jeho břiše. Kolo vyrobil Bos Turokh ze své myšlenky, aby vše, co povstane a roste, se vracelo zase se na začátek a to až do skonání věků.
13.Červivec: Dobrá řeč, Buraku. Jsi vskutku velký, menkhu. Oinon svého rodu. Proveď obřad, menkhu. Dej býkovi pojíst kaši, nasyť ho séměm Suok a pak otevři jeho tělo. Uvolni jeho čáry Ragy.
14.Haruspicus: Počkejte.
8.Haruspicus: Vím.
9.Červivec: Tak pověz.
10.Haruspicus: Step poznala Strach, když jej Bos Turokh vydechl ze svého nitra, aby ze sebe vyplivl všechnu bolest. Železo vyrobil Bos Turokh ze svých rohů, aby vznikl Zákon a Suok byla navždy uvězněna v jeho břiše. Kolo vyrobil Bos Turokh ze své myšlenky, aby vše, co povstane a roste, se vracelo zase se na začátek a to až do skonání věků.
11.Červivec: Dobrá řeč, Buraku. Jsi vskutku velký, menkhu. Oinon svého rodu. Proveď obřad, menkhu. Dej býkovi pojíst kaši, nasyť ho séměm Suok a pak otevři jeho tělo. Uvolni jeho čáry Ragy.
12.Haruspicus: Počkejte.
6.Haruspicus: Vím.
7.Červivec: Tak pověz.
8.Haruspicus: Step poznala Strach, když jej Bos Turokh vydechl ze svého nitra, aby ze sebe vyplivl všechnu bolest. Železo vyrobil Bos Turokh ze svých rohů, aby vznikl Zákon a Suok byla navždy uvězněna v jeho břiše. Kolo vyrobil Bos Turokh ze své myšlenky, aby vše, co povstane a roste, se vracelo zase se na začátek a to až do skonání věků.
9.Červivec: Dobrá řeč, Buraku. Jsi vskutku velký, menkhu. Oinon svého rodu. Proveď obřad, menkhu. Dej býkovi pojíst kaši, nasyť ho séměm Suok a pak otevři jeho tělo. Uvolni jeho čáry Ragy.
10.Haruspicus: Počkejte.
2.Haruspicus: Počkejte, dokud se nevrátím se séměm Suok.
1.Červivec: Počkáme, než nadejde tvůj čas, oinone...
2.Haruspicus: Jděte domů.
2.Haruspicus: Až ten čas nadejde, zavolám vás.
1.Krysí prorok: Burakkk. Přišel sis poslechnout hlas svého otce?! Máš smůlu, Burakkku. Nebude s tebou mluvit. Nemá z tebe radost, víššš...? Nemohu ho přivolat. Není to v mé moci.
2.Haruspicus: Přišel jsem ti položit jednu otázku... týká se osudu jiné osoby.
3.Krysí prorok: Ah, Burak se chce ptát... Ptej se, menkhu! To není zločin...
4.Haruspicus: Ve městě žije jedna zvláštní dívka, Klára. Povíš mi, co je vlastně zač? Proč přišla na tento svět? Vidíš, jaký osud je té divce předurčen?
5.Krysí prorok: Arrr. Chceš mě balamutit, Burakkku? To ona tě sem poslala! Tak si za ní běž, řekni jí, jak byla hloupá... Mohlo ji napadnout, že trikkky na mě neplatí. Ale chceš opravdu vědět, kým je...? Máš odvahu to slyšet, Burakkku nebo chceš zůstat slepý?! Protože ona je tou chorobou. Je zosobněním písečného moru!
6.Haruspicus: Ne, tomu nevěřím…
6.Haruspicus: To jsem si myslel.
7.Krysí prorok: Jenže je to nevědomé dítě! Ona sama o tom neví! Naivně věří ve svůj dar. Co s takovými, Burakkku? Takovými, co netuší, kým vlastně jsou? Povíme jí pravdu?! Protože jistou mocí vládne a ne malou. Čemukoliv věří, se skutečně stane. Proto dokáže konat dočasné zázraky, protože věří, že ji stvořitel obdařil nějakým darem. Ale jakmile se jednou dozví pravdu, o tuto schopnost přijde. Proto se s ní nechci setkat.
8.Haruspicus: Lžeš, pleticháři!
9.Krysí prorok: Říkej si, co chceš... To Burak sem přišel se ptát, Burakkk! A já mu dal odpověď. Tak co chceš?! Co čekají lidé od věštce?! Nepatřím vám! Nemám povinnost vám vykládat budoucnost. Oči máte, tak se dívejte. Uši máte, tak naslouchejte. Srdce máte, tak se rozhodujte. A teď odejdi...
10.Haruspicus: Sbohem.
1.Krysí prorok: Neposlouchej duchy. Poslouchej sám sebe.
2.Haruspicus: Nevěřím ti.
1.Mladý muž: Eh, co tu děláš? Jsi tu ze stejného důvodu jako my? Už tu čekáme nějakou dobu. Doufám, že ji sejmeme jednou ranou. Jeden útok a bude hotov. Rozřežeme ji páteř skalpelem jako máslo.
2.Haruspicus: Cože?
3.Mladý muž: Aglaja slíbila, že potrestá Kainy, protože pronásledovali Rubina a zabránili mu vyrobit lék, který by nás všechny mohl zachránit! Co ty na to? Takové ubohé pokrytectví! Nedáme se zviklat jejím hlaním. Budeme si stát za svým!
4.Haruspicus: Co je na tom pokryteckého?
5.Mladý muž: Takový lék se jí vůbec nehodí do krámu! Možná se zdá, že by jí to ušetřilo starosti, kdyby existoval, jenže to není pravda. Věř mi. Jestli ta čarodějnice zjistí, že ji někdo zkřížil plány, začne proti němu kout svoje pikle. Ubohý Rubin… Doufám, že jsi mu nepomáhal?
6.Haruspicus: …Dělal jsem něco jiného.
7.Mladý muž: Jen počkej, Viktor jí už zatne tipec. Dobře ví, kde má slabé místo. Drahá inkvizitorka si prý schovává ve skříni nějakého kostlivce. Ať chce s lékem na mor udělat cokoliv, nepodaří se jí to. Rozhlásíme po městě, co je zač. Povíme všem, jaké je to mrcha. Předtím nám Rubina nebylo líto, ale teď stojíme na jeho straně!
8.Haruspicus: Počkej! Mluvíš pravdu?
9.Mladý muž: Chceš důkaz? Promluv si o tom s Viktorem. Jsme odhodláni zorganizovat odpor a skoncovat s ní! K čertu s falešným vyšetřováním! Nedovolíme jí ohánět se pověřením a vyřizovat si osobní účty! Takový inkvizitor městu nepomůže!
10.Haruspicus: Doufám, že je Viktor doma.
6.Haruspicus: Jak to? Copak inkvizitorka s epidemií nebojuje?
7.Mladý muž: Ano i ne. Prvoplánově by se zdálo, že ano. Ale ve skutečnosti by si ta ženská nemohla přát horšího nepřítele než vynálezce léku odněkud z neznáma.
8.Haruspicus: Ne, tomu nerozumím.
9.Mladý muž: Chceš důkaz? Promluv si o tom s Viktorem. Jsme odhodláni zorganizovat odpor a skoncovat s ní! K čertu s falešným vyšetřováním! Nedovolíme jí ohánět se pověřením a vyřizovat si osobní účty! Takový inkvizitor městu nepomůže!
10.Haruspicus: Doufám, že je Viktor doma.
8.Haruspicus: To asi mluvíš o mě...
9.Mladý muž: Jen počkej, Viktor jí už zatne tipec. Dobře ví, kde má slabé místo. Drahá inkvizitorka si prý schovává ve skříni nějakého kostlivce. Ať chce s lékem na mor udělat cokoliv, nepodaří se jí to. Rozhlásíme po městě, co je zač. Povíme všem, jaké je to mrcha. Předtím nám Rubina nebylo líto, ale teď stojíme na jeho straně!
10.Haruspicus: Počkej! Mluvíš pravdu?
11.Mladý muž: Chceš důkaz? Promluv si o tom s Viktorem. Jsme odhodláni zorganizovat odpor a skoncovat s ní! K čertu s falešným vyšetřováním! Nedovolíme jí ohánět se pověřením a vyřizovat si osobní účty! Takový inkvizitor městu nepomůže!
12.Haruspicus: Doufám, že je Viktor doma.
4.Haruspicus: Ano, kldině si za svou pravdou stůj, až se budete houpat na oprátce.
5.Mladý muž: Jen počkej, Viktor jí už zatne tipec. Dobře ví, kde má slabé místo. Drahá inkvizitorka si prý schovává ve skříni nějakého kostlivce. Ať chce s lékem na mor udělat cokoliv, nepodaří se jí to. Rozhlásíme po městě, co je zač. Povíme všem, jaké je to mrcha. Předtím nám Rubina nebylo líto, ale teď stojíme na jeho straně!
6.Haruspicus: Počkej! Mluvíš pravdu?
7.Mladý muž: Chceš důkaz? Promluv si o tom s Viktorem. Jsme odhodláni zorganizovat odpor a skoncovat s ní! K čertu s falešným vyšetřováním! Nedovolíme jí ohánět se pověřením a vyřizovat si osobní účty! Takový inkvizitor městu nepomůže!
8.Haruspicus: Doufám, že je Viktor doma.
2.Haruspicus: Co to žvaníš?
3.Mladý muž: Čemu nerozumíš, člověče?
4.Haruspicus: To nic… Zapomeň na to.
5.Mladý muž: Jen počkej, Viktor jí už zatne tipec. Dobře ví, kde má slabé místo. Drahá inkvizitorka si prý schovává ve skříni nějakého kostlivce. Ať chce s lékem na mor udělat cokoliv, nepodaří se jí to. Rozhlásíme po městě, co je zač. Povíme všem, jaké je to mrcha. Předtím nám Rubina nebylo líto, ale teď stojíme na jeho straně!
6.Haruspicus: Počkej! Mluvíš pravdu?
7.Mladý muž: Chceš důkaz? Promluv si o tom s Viktorem. Jsme odhodláni zorganizovat odpor a skoncovat s ní! K čertu s falešným vyšetřováním! Nedovolíme jí ohánět se pověřením a vyřizovat si osobní účty! Takový inkvizitor městu nepomůže!
8.Haruspicus: Doufám, že je Viktor doma.
1.Mladý muž: Smrtící ránu uštědří Viktor. On už ví, jak svého… vyslance usměrnit.
2.Haruspicus: Jsi příliš naivní, mladý muži.
1.Mladý muž: Ne, já tady vážně nerozumím ničemu... Pokládám mu samé otázky a nic... Asi toho nenamluví více než já. Jsem tu jen proto, že jsem jeho přítel.
2.Haruspicus: To je pěkné.
2.Haruspicus: Studente...
1.Strážný: Spravedlnost a objektivita. To jsou zásady, kterými se řídí vyslanci vládních úřadů.
2.Haruspicus: Víš to jistě?
3.Strážný: Vládní inkvizitorka provede rychlé vyšetřování a zločince potrestá.
4.Haruspicus: Jaké zločiny myslíš? Byly jich spáchány stovky.
5.Strážný: Mám tím na mysli hromadné razie, zatýkání nevinných lidí, pane. Došlo k masovému uvěznění nevinných lidí. K bezdůvodnému násilí, překročení mnoha zákonem stanovených pravomocí. Tahle trestuhodná nedbalost stála mnoho životů. Za to tu budou padat hlavy...
6.Haruspicus: A neměli by za to pověsit právě vás?
7.Strážný: Co si to dovolujete, člověče?! My jen plníme rozkazy. My nemáme právo vůbec o něčem rozhodovat.
8.Haruspicus: To říkala spousta zločinců... Radši toho nech a řekni mi, kde najdu inkvizitorku?
9.Strážný: Přestaň na mě štěkat, frajírku! Hraješ si tu na velitele?! Co si o sobě myslíš? Proč mě ostouzíš?! Já se tu snažím lidi chránit a za to mě obviňuješ?
10.Haruspicus: Klid. Nech toho... Kde je ta inkvizitorka?
11.Strážný: Její Excelence provádí vyšetřování v domě lichváře. Člověka, který stojí za těmi požáry. Teď se loučí jen tak nedotkne... Bude si povídat s ostrým bičem. Hehe!
12.Haruspicus: Eh, sadisto...
8.Haruspicus: Není tady inkvizitorka?
9.Strážný: Její Excelence provádí vyšetřování v domě lichváře. Člověka, který stojí za těmi požáry. Teď se loučí jen tak nedotkne... Bude si povídat s ostrým bičem. Hehe!
10.Haruspicus: Eh, sadisto...
1.Strážný: Odteď už tu zavládne zákon, občane. Jenom zákon.
2.Haruspicus: To nepochybně.
1.Strážný: Hele, člověče, promluv si s velitelem stráží. My tu vlastně nemáme vůbec být.
2.Haruspicus: Hmm, to je pěkné. Ty jsi statista?
3.Strážný: Nerozumím ti.
4.Haruspicus: To se od tebe ani nečeká.
2.Haruspicus: Dej si pohov, idiote.
1.Vykonavatel: Hele, člověče, promluv si s tím, kdo drží v rukou moc, s tím nejctihodnějším. Neudělil mi povolení mluvit s lidmi. Vlastně jsem tu trčím jen tak, pro parádu.
2.Haruspicus: Ty jsi statista?
3.Vykonavatel: Ano. Měl jsem více štěstí než ty.
4.Haruspicus: Jenže já mám větší šanci přežít.
2.Haruspicus: Promluvím s ním.
1.Vykonavatel: Ale podívejme se, koho nám to sem šabnak přinesla?! Není to Haruspicus, hlavní městský šašek?!
2.Haruspicus: Musím mluvit s inkvizitorkou.
3.Vykonavatel: Její Excelence mě pověřila, abych každého informoval, že provádí vyšetřování ve Včelíně. Nemůže se plně spolehnout na své posly, jsou přespříliš horliví a nešetří tresty. Také si chtěla osobně prohlédnout místo tragédie. A samozřejmě se seznámit s mladou Abatyší Řádu.
4.Haruspicus: Aha.
2.Haruspicus: A to proč?
3.Vykonavatel: Proč myslíš, že ses stal slavným... Alespoň se dívej, kam šlapeš... a nezapomínej, co jsi tu provedl!
4.Haruspicus: Jako kdybys o mě ty něco věděl...
5.Vykonavatel: Co ty víš...
6.Haruspicus: Pokud já jsem šašek, tak jsem aspoň hlavní šašek tohohle města. Kdežto ty jsi jen odrbaný náhradník, nicka ze sklepa.
7.Vykonavatel: Heh, co ty o tom můžeš vědět, jsi jen šašek... Proč jsi sem přišel, jestli víš aspoň to?
8.Haruspicus: Musím mluvit s inkvizitorkou.
9.Vykonavatel: Její Excelence mě pověřila, abych každého informoval, že provádí vyšetřování ve Včelíně. Nemůže se plně spolehnout na své posly, jsou přespříliš horliví a nešetří tresty. Také si chtěla osobně prohlédnout místo tragédie. A samozřejmě se seznámit s mladou Abatyší Řádu.
10.Haruspicus: Aha.
4.Haruspicus: Přišel jsem za inkvizitorkou.
5.Vykonavatel: To se podívejme! On něco chce. A chce to hned! Co já s tím. Není tady!
6.Haruspicus: A kde je?
7.Vykonavatel: Její Excelence mě pověřila, abych každého informoval, že provádí vyšetřování ve Včelíně. Nemůže se plně spolehnout na své posly, jsou přespříliš horliví a nešetří tresty. Také si chtěla osobně prohlédnout místo tragédie. A samozřejmě se seznámit s mladou Abatyší Řádu.
8.Haruspicus: Aha.
2.Haruspicus: Myslíš si, že jsi nesmrtelný?
3.Vykonavatel: Heh, co ty o tom můžeš vědět, jsi jen šašek... Proč jsi sem přišel, jestli víš aspoň to?
4.Haruspicus: Musím mluvit s inkvizitorkou.
5.Vykonavatel: Její Excelence mě pověřila, abych každého informoval, že provádí vyšetřování ve Včelíně. Nemůže se plně spolehnout na své posly, jsou přespříliš horliví a nešetří tresty. Také si chtěla osobně prohlédnout místo tragédie. A samozřejmě se seznámit s mladou Abatyší Řádu.
6.Haruspicus: Aha.
1.Vykonavatel: Odejdi odtud, Rozparovači. Budeš litovat, že jsi sem vůbec páchl.
2.Haruspicus: Nemáš ponětí, čeho teď lituju... radši to nechtěj vědět...
1.Strážný: Co tu pohledáváš?! Máš tu něco na práci? Jestli ne, tak tady nestůj a odejdi.
2.Haruspicus: Mám něco na práci, bratře.
3.Strážný: Promluv si s vrchním vykonavatelem.
4.Haruspicus: Proč tak upjatě? Tady nejsi na vojenské přehlídce…
4.Haruspicus: Dobře. Zatím...
2.Haruspicus: A co ty tu máš na práci?
3.Strážný: Hlídky dobrovolníků teď spadají nyní pod velení vládního vyslance. Hlídáme to tu a děláme vše, co nám přikáže inkvizitorka. Tak prosím nedělej zbytečné problémy a odejdi.
4.Haruspicus: Chci mluvit s inkvizitorkou.
5.Strážný: Promluv si s vrchním vykonavatelem.
6.Haruspicus: Proč tak upjatě? Tady nejsi na vojenské přehlídce…
6.Haruspicus: Dobře. Zatím...
1.Červivec: Tak jsi přišel?
2.Haruspicus: Ano. Pověz, proč jsi včera otevřel býka?
3.Červivec: Červivec musel vyplnit staré proroctví. Tak. Chtěl dokonat to, co je mu souzeno. To nebýt zlé, velký menkhu. Vždyť i děti staví věci z písku. Naplň žaludek Bos Turokha kaší Suok a zlo zmizí.
4.Haruspicus: Co se na světě změnilo, když jsi býka otevřel?
5.Červivec: Přivolali jsme posla z jiného světa. Velikého posla. Není jako my. Není to člověk.
6.Haruspicus: Není to čověk?
6.Haruspicus: Zajíamvé... Pokračuj!
7.Červivec: Ten, koho jsme vyvolali, obnoví spravedlnost. Jeho osudem bude bojovat se Suok. Jeho osudem je zemřít rukou hierofanta. Ten, koho jsme vyvolali, se stane opravdovou obětí.
8.Haruspicus: Počkat! Proč to říkáš?
9.Červivec: Tak to stojí v 'Pověstech o synech'. Jeho smrt přinese naději. Vykoná to, co včerejší smrt vykonat nemohla. Tak to stojí psáno... Vyvolali jsme ho, protože musel přijít. Teď je tady. Udělali jsme dobře, oinone.
10.Haruspicus: Jak to?
10.Haruspicus: Nemohla ten Rituál zkazit inkvizitorka?
11.Červivec: To nevíme.
12.Haruspicus: Takže jste neznesvětili Rituál?
13.Červivec: Takový zločin! My ne! Červivci si nedovolili takové zlo, oinone. Ani nevíme jak. Jak vykonat zlé věci... My konali dobro.
14.Haruspicus: Dobrá, věřím vám.
1.Červivec: Nechť tě provází teplo Boddho.
2.Haruspicus: Pochválena buď Velká Matka.
1.Červivec: Tak jsi přišel?
2.Haruspicus: Ano. Pověz, proč jsi včera otevřel býka?
3.Červivec: Červivec musel vyplnit staré proroctví. Tak. Chtěl dokonat to, co je mu souzeno. To nebýt zlé, velký menkhu. Vždyť i děti staví věci z písku. Naplň žaludek Bos Turokha kaší Suok a zlo zmizí.
4.Haruspicus: Co se na světě změnilo, když jsi býka otevřel?
5.Červivec: Přivolali jsme posla z jiného světa. Velikého posla. Není jako my. Není to člověk.
6.Haruspicus: Není to čověk?
6.Haruspicus: Zajíamvé... Pokračuj!
7.Červivec: Ten, koho jsme vyvolali, obnoví spravedlnost. Jeho osudem bude bojovat se Suok. Jeho osudem je zemřít rukou hierofanta. Ten, koho jsme vyvolali, se stane opravdovou obětí.
8.Haruspicus: Počkat! Proč to říkáš?
9.Červivec: Tak to stojí v 'Pověstech o synech'. Jeho smrt přinese naději. Vykoná to, co včerejší smrt vykonat nemohla. Tak to stojí psáno... Vyvolali jsme ho, protože musel přijít. Teď je tady. Udělali jsme dobře, oinone.
10.Haruspicus: Jak to?
10.Haruspicus: Nemohla ten Rituál zkazit inkvizitorka?
11.Červivec: To nevíme.
12.Haruspicus: Takže jste neznesvětili Rituál?
13.Červivec: Takový zločin! My ne! Červivci si nedovolili takové zlo, oinone. Ani nevíme jak. Jak vykonat zlé věci... My konali dobro.
14.Haruspicus: Dobrá, věřím vám.
1.Červivec: Nechť tě provází teplo Boddho.
2.Haruspicus: Pochválena buď Velká Matka.
1.Vykonavatel: Vítej! Haruspicu, Artemiji Buraku, Rozparovači našich osudů. Takže proběhlo všechno podle plánu?
2.Haruspicus: Ano.
3.Vykonavatel: Neočekával jsem od Aglaji takovou oběť... Překvapila mě. Jako by to ani nebyla ona.
4.Haruspicus: Přestaň chytračit.
5.Vykonavatel: Takže už zbývá ten tvůj lék jen otestovat, že? Pak můžeš předat hotový recept úřadům...
6.Haruspicus: Přesně tak.
6.Haruspicus: Úřady mě nezajímají. Mám čisté svědomí.
7.Vykonavatel: Nedělej si předčasné naděje. Teorie je jedna věc, zatímco praxe může být úplně opačná... Co vypadá pod mikroskopem skvěle, se ve skutečnosti ukáže naprosto nepoužitelné. Tak co, mám tě nakazit? Jsi připraven?
8.Haruspicus: ……….Připraven.
1.Vykonavatel: Tak.... a je to! Dobrá práce. Byl by ze mě skvělý bacilonosič, co myslíš? Doktor Dankovský by měl velkou radost. Mám se na něj obrátit dřív, než bude pozdě? Protože bez té své čarodějky nějak chřadne...
2.Haruspicus: Cítím se divně. Jako by mi hořela krev...
3.Vykonavatel: Hmm... Co teď? Nech mě přemýšlet... Přemýšlím, přemýšlím... Už to mám! Proč si nevezmeš panacis?
4.Haruspicus: Bude to stačit?
5.Vykonavatel: Určitě, pokud to zabere.
6.Haruspicus: Tak se dívej.
2.Haruspicus: O čem to mluvíš?
3.Vykonavatel: Nenakazil jsem tě snad? Tebe to nezajímá nebo co? Co chceš dělat?
4.Haruspicus: No co asi...
5.Vykonavatel: Hmm... Co teď? Nech mě přemýšlet... Přemýšlím, přemýšlím... Už to mám! Proč si nevezmeš panacis?
6.Haruspicus: Bude to stačit?
7.Vykonavatel: Určitě, pokud to zabere.
8.Haruspicus: Tak se dívej.
1.Vykonavatel: Vidím, že to zabralo, je to tak?
2.Haruspicus: Asi ano. Je mi líp.
1.Psohlavec: Co mi chceš? Nedotýkej se mě, ty řezníku…
2.Haruspicus: Kde je doktor?
3.Psohlavec: Ha! Vzali ho do Prvního kruhu. A pak ho odtud odvedli, aby neriskovali. Co kdyby se mu generál Aš pokusil pomoct? Člověk nikdy neví, mohl by někoho zabít…
4.Haruspicus: O jakém Prvním kruhu to mluvíš?
5.Psohlavec: Ten je přece tady! V Polyhedronu! Chtěli jsme z něho vybudovat pevnost… ale bohužel je vyrobený ze skla… A sklo toho zrovna moc nevydrž a dělostřelbu už vůbec ne. Spoléháme na Kainy…
6.Haruspicus: Je tady oinon?
7.Psohlavec: Ne! Odvedli jsme ho. Dal Khanovi slepé náboje namísto ostrých. A obelhávat Khana se nevyplácí. Respektujeme ho, proto je pořád naživu. Možná změní názor a bude mluvit…
8.Haruspicus: Kam jste ho odvedli?
9.Psohlavec: Odvedli ho někam do továrny. Chtějí se ho na pár věcí zeptat. Až se tě zeptají, kde je, řekni, že tady není. To je tak jako tak pravda.
10.Haruspicus: Pokud ho v továrně nenajdu, podám si tě.
6.Haruspicus: Co pro vás udělají Kainové?
7.Psohlavec: Kainové nás brání! Co je ti do toho? Nejsi ty špion?
8.Haruspicus: Nejsem žádný špion, jde mi o Dankovského.
9.Psohlavec: Ne! Odvedli jsme ho. Dal Khanovi slepé náboje namísto ostrých. A obelhávat Khana se nevyplácí. Respektujeme ho, proto je pořád naživu. Možná změní názor a bude mluvit…
10.Haruspicus: Kam jste ho odvedli?
11.Psohlavec: Odvedli ho někam do továrny. Chtějí se ho na pár věcí zeptat. Až se tě zeptají, kde je, řekni, že tady není. To je tak jako tak pravda.
12.Haruspicus: Pokud ho v továrně nenajdu, podám si tě.
4.Haruspicus: Tak kde je teď?
5.Psohlavec: Odvedli ho někam do továrny. Chtějí se ho na pár věcí zeptat. Až se tě zeptají, kde je, řekni, že tady není. To je tak jako tak pravda.
6.Haruspicus: Pokud ho v továrně nenajdu, podám si tě.
2.Haruspicus: Počkám a uvidím, co uděláš.
1.Psohlavec: Zdravím tě, chlape... Jak se vede?
2.Haruspicus: Tak to ty jsi dostal doktora Dankovského?
3.Psohlavec: Dostal? Je v pořádku.
4.Haruspicus: Potřebuji s ním mluvit.
5.Psohlavec: Pozdě. Strčíme ho na mučidla a zmáčkneme.
6.Haruspicus: Proč?
7.Psohlavec: No, máme své důvody. To je naše soukromá věc, víš? Měl nám přinést nějaké náboje do pušek. A on si z nás dělal legraci! Přinesl jenom pitomé petardy. No a teď bychom se od něj rádi dozvěděli, kam zašil ostrou munici.
8.Haruspicus: Pusťte ho. Munici vám seženu já. Kolik toho potřebujete?
9.Psohlavec: Ty? No levné to nebude. Těžko se shání takové horké zboží. Třicet zásobníků by určitě stačilo.
10.Haruspicus: Dobře.
10.Haruspicus: Zbáznil ses? Pokusím se sehnat, kolik budu moct, a ještě mi poděkujete.
11.Psohlavec: Ne, nepoděkujeme. Řekli jsme třicet, takže až doneseš třicet, pustíme doktora. Jinak žádné obchody, chlape! Jsme Psohlavci!
12.Haruspicus: Hmm. Jak si tedy přeješ.
6.Haruspicus: Jen tak dál. Přesně tohle si zaslouží.
2.Haruspicus: Tak to ty jsi dostal doktora Dankovského?
3.Psohlavec: Jak vidíš, tak jsme ho zajali. Je to naše válečná trofej. Dýchá poslední vzduch ve svém životě.
4.Haruspicus: To je zlé, chlapče.
5.Psohlavec: Pamatuješ si na mě?
6.Haruspicus: Myslíš, že tě pod tou maskou nepoznám?
6.Haruspicus: Musím se lépe podívat… Ty jsi Tim?
7.Psohlavec: Nechal jsi mě před týdnem jít. Ve stejný den, kdy zemřel Starý muž.
8.Haruspicus: No vida... máš dobrou paměť!
9.Psohlavec: Co vlastně chceš?
10.Haruspicus: Potřebuji doktora. Kvůli pokusům. Nemám čas na vaše hry.
11.Psohlavec: Hmmm! Dobrá, dostaneš svého doktora. Dlužím ti to. Ale musím si promluvit s klukama...
12.Haruspicus: Díky, Psohlavče.
8.Haruspicus: Doufám, že tady s tebou zacházejí lépe.
9.Psohlavec: No, nestěžuju si... Cení si toho, co pro ně dělám. Nepotřebuješ pomoct?
10.Haruspicus: Nech doktora jít.
11.Psohlavec: Hmmm! Dobrá, dostaneš svého doktora. Dlužím ti to. Ale musím si promluvit s klukama...
12.Haruspicus: Díky, Psohlavče.
2.Haruspicus: Jde to.
2.Haruspicus: Tady jsou náboje. Teď propusťte doktora.
3.Psohlavec: A jsou vůbec funkční? Není to nějaká levota?
4.Haruspicus: Můžeš si je vyzkoušet. Teď nech řečí a dělej, co říkám.
4.Haruspicus: Máš slovo Buraka. Stačí?!
5.Psohlavec: Tak se nečerti. Dodržujeme dohody. Tak si ho vem...
6.Haruspicus: Hlavně se nepostřílejte navzájem.
1.Psohlavec: He! Nečekali jsme tě... A teď nemáme čas na žádné obchody. Nic nemáme... Neviděl jsi Spišku?
2.Haruspicus: Sám ho hledám, darebáka jednoho. K čemu ho potřebujete?
2.Haruspicus: Neviděl. Ale pár věcí bych vám chtěl vysvětlit, chlapče.
3.Psohlavec: Chce nám zkřížit plány! Něco chystáme, ale on to celé zkazí! Ještě, že kluci u ohňů jsou spolehliví. Nemohou Dvojité duše vystát. Kéž bych jim tak mohl říct, aby se nescházeli v Zemi. Měli by se utábořit za řekou… Ale oni by mě stejně neposlechli... Možná bys jim to mohl říct ty?
4.Haruspicus: Tenhle Spiška je pěkný poděs. Čekáte tady na něj?
5.Psohlavec: Jo. Možná šel na hřbitov… nevím… obvykle si tam dává sraz s Dvojitými dušemi... Stejně tam už jeden z nich být musí… Nebo bude lepší čekat tady? Nevím. Mohli by nám dát na budku, kdyby jich přišlo moc.
6.Haruspicus: Počkej tady, hrdino.
6.Haruspicus: Vy jste jedni z těch malých děcek, které snad časem už někdo uzemní.
4.Haruspicus: Ty jsi pěkný bastard, jak vidím...
1.Psohlavec: Jsme Psohlavci, Khanovi válečníci! Třeste se Dvojité duše! Kdokoliv se nám postaví do cesty, toho rozsekáme na kusy!
2.Haruspicus: To je teda hovadina jako dělo. Tos vymyslel sám?
1.Puberťák: No a co máme dělat my?
2.Haruspicus: Čekat tady.
2.Haruspicus: Šťourat se v nose.
2.Haruspicus: Pojďte za mnou. Ale dávejte pozor.
2.Haruspicus: Zapálit oheň.
1.Puberťák: Och! Rozparovač! Já jsem Stub, pamatuješ si na mě?
2.Haruspicus: Kam to jdete? Nechcete zapálit ohně? Vezměte mě s sebou.
3.Puberťák: Tebe? No dobře! Tak pojď! Jenom nám chybí palivo. Ale můžu zapálit oheň zapalovačem. Je podomácku vyrobený, uvidíš... Když se s námi spojíš, budeme ve větším bezpečí. Dříve nebo později Spišku určitě najdeme.
4.Haruspicus: Půjdu napřed, vy se držte za mnou. Člověk nikdy neví…
2.Haruspicus: Všichni vypadáte stejně… Kde je Spiška?
3.Puberťák: Spiška tady někde čmuchá. Pokud vím, tak je na průzkumu. Možná je v Kamenném městě a také zapaluje. Ach, to je jedno, bude v pořádku.
4.Haruspicus: Dobrá, pomůžu vám. Máte sirky?
5.Puberťák: Tebe? No dobře! Tak pojď! Jenom nám chybí palivo. Ale můžu zapálit oheň zapalovačem. Je podomácku vyrobený, uvidíš... Když se s námi spojíš, budeme ve větším bezpečí. Dříve nebo později Spišku určitě najdeme.
6.Haruspicus: Půjdu napřed, vy se držte za mnou. Člověk nikdy neví…
1.Puberťák: Nemohu najít Spišku! Asi zapálil nějaké ohně v Kamenném dvoře nebo v Uzlinách a vrátil se domů. Teda jestli ho nezmlátili nebo něco takového. Zajímalo by mě, co se mu podařilo najít.
2.Haruspicus: Dobrá. Půjdu napřed a Spišku najdu. Opatruj se.
1.Dívka: Stát! Už ani krok! Je to léčka!
2.Haruspicus: A ta léčka jsi ty?
3.Dívka: Ne. Dále jsou Khanovi Psohlavci. Neměl by ses nechat zmást jejich vzrůstem. Nemají slitování s nikým. Zastřelí kohokoliv!
4.Haruspicus: Čím dál tím víc se mi tihle chlapci nelíbí…
5.Dívka: Khan takový není! Vlastně je s nimi celkem zadobře! To kvůli tomu, že je všude armáda. Proto si chtějí hrát na válku…
6.Haruspicus: Tak… hra na vojáky…
7.Dívka: Proč jsi vlastně přišel? Co chceš?
8.Haruspicus: Kde je Spiška?
9.Dívka: Spiška tu léčku asi odhalil. Asi se odplížil pryč… Nevím, kde je. Asi se někde schovává. Kdo mu asi otevřel dveře? Všichni se teď bojí…
10.Haruspicus: Dobrá, najdu ho.
4.Haruspicus: Kde je Spiška?
5.Dívka: Spiška tu léčku asi odhalil. Asi se odplížil pryč… Nevím, kde je. Asi se někde schovává. Kdo mu asi otevřel dveře? Všichni se teď bojí…
6.Haruspicus: Dobrá, najdu ho.
2.Haruspicus: Och… Chápu, už odcházím.
3.Dívka: Proč jsi vlastně přišel? Co chceš?
4.Haruspicus: Kde je Spiška?
5.Dívka: Spiška tu léčku asi odhalil. Asi se odplížil pryč… Nevím, kde je. Asi se někde schovává. Kdo mu asi otevřel dveře? Všichni se teď bojí…
6.Haruspicus: Dobrá, najdu ho.
1.Dívka: Nechtějí mě vzít s sebou! Zavřeli dveře! Takže toho budou litovat.
2.Haruspicus: Jdi si najít úkryt. Mohla bys jít do Katedrály, kdybys chtěla.
1.Řezník: Nechť tě hřeje teplo Suok…
2.Haruspicus: Nemusíš zdravit. Nejdříve vrať krev.
2.Haruspicus: Ukaž mi, co jste vzali z Jatek.
3.Řezník: Proč? Vzali jsme si to my.
4.Haruspicus: Budete to muset vrátit.
4.Haruspicus: Chtěl jsem se zeptat, kde jste to vzali?
5.Řezník: A necháš nás být, když ti to řeknem?
6.Haruspicus: Jo, nechám.
7.Řezník: Krev udurgu nelze získat z podzemí. Když usekneš výrůstek, který byl udurgu po mnoho let přítěží, získáš z rány tolik krve, kolik potřebuješ.
8.Haruspicus: Připrav se na smrt.
8.Haruspicus: Vypadni odtud. Pro Řád jsi mrtev.
6.Haruspicus: Ne. Přišel jsem si pro tebe.
1.Červivec: Vidíš? Umírá. Nesmíš jít blíže ani se jej dotknout. Ani to nezkoušej, nepůjde to, vždyť ještě nejsi stařešinou, ba ani hierofantem.
2.Haruspicus: Kde se tady vzal? Poslední byl zabit před třemi dny!
3.Červivec: Sám jsi to právě řekl. Jeho krev se vsákla do země, že? Takže zase vyrostl.
4.Haruspicus: Děláš si srandu? Co s ním mám dělat?
4.Haruspicus: Dej mi trochu jeho krve.
5.Červivec: Děti jej cítí. Ti mrňousi už ví, co dělat. Zeptej se jich. Zem přece zdědí oni. Máš i jiné přívržence a kromě tohoto jsou všichni propojeni jedinou nití. Zeptej se tedy svých přívrženců, dětí.
6.Haruspicus: Kterých přesně?
6.Haruspicus: Odkdy je tenhle jedním z mých přívrženců? Počkat… Jaký znak bys použil k popsání té stvůry?
7.Červivec: Zeptej se třeba těch mých. Každé z nich cítí svým vlastním způsobem. Dvojité duše už tady byly. Jejich vůdce, obránce zvířat, slabých a malých dětí Boddho, na to musí mít také svůj názor.
8.Haruspicus: Notkin? Zeptám se ho, odongu.
2.Haruspicus: Proč je tady?
3.Červivec: Děti jej cítí. Ti mrňousi už ví, co dělat. Zeptej se jich. Zem přece zdědí oni. Máš i jiné přívržence a kromě tohoto jsou všichni propojeni jedinou nití. Zeptej se tedy svých přívrženců, dětí.
4.Haruspicus: Kterých přesně?
4.Haruspicus: Odkdy je tenhle jedním z mých přívrženců? Počkat… Jaký znak bys použil k popsání té stvůry?
5.Červivec: Zeptej se třeba těch mých. Každé z nich cítí svým vlastním způsobem. Dvojité duše už tady byly. Jejich vůdce, obránce zvířat, slabých a malých dětí Boddho, na to musí mít také svůj názor.
6.Haruspicus: Notkin? Zeptám se ho, odongu.
1.Červivec: Tvá hodina možná přijde a možná taky ne. Ještě nejsi stařešinou a nejsi ani hierofantem.
2.Haruspicus: Já vím.
2.Haruspicus: Chlapec-bojovník říkal, že býk musí žít. Jeho život je posvátný a jeho tělo nedotknutelné.
3.Červivec: Zeptej se ostatních dědiců. Mí Krvaví ti pomohou.
4.Haruspicus: Dobrá, jak si přeješ.
1.Červivec: Vidíš? Umírá. Co říkali dědicové a orgány Bílé Vládkyně? Co říkaly děti?
2.Haruspicus: Musíme tělo sundat z kůlu. Udělám to.
3.Červivec: Budiž. Rozhodl ses, hierofante. Přijď zítra. Do té doby jej udržíme naživu. Jakmile zítra vyjde slunce, přijdou naši pomocníci.
4.Haruspicus: Jak jej chcete udržet při životě?
5.Červivec: Dali jsme ti krev. Udělej z ní do zítřka všelék a dones ho sem, použijeme jej.
6.Haruspicus: Jak si tedy přeješ, odongu.
4.Haruspicus: Jak si tedy přeješ, Krvavý.
1.Důstojník: Poslouchám.
2.Haruspicus: Přišel jsem si pro tu ženu. Byl vydán rozkaz, že ji máte pustit.
3.Důstojník: Na čí rozkaz? Ukaž mi ho.
4.Haruspicus: Rozkaz generála Bloka. 'Čtyři sta čtrnáct.'
5.Důstojník: Když se za ni zaručíš, že se nebude plést do práce mým vojákům, jsem ochoten ji propustit. V opačném případě ji nechám bez váhání zatknout!
6.Haruspicus: Máš mé slovo, že se do ničeho plést nebude.
6.Haruspicus: Moment… Ne. Za někoho, jako je ona, se přece zaručit nemohu.
4.Haruspicus: Je to příkaz inkvizitorky.
5.Důstojník: Tu podvodnici neposloucháme. Máme jediného velitele, který nám smí udílet rozkazy. Sbohem.
6.Haruspicus: Má nejvyšší moc.
7.Důstojník: Rozhovor skončil.
8.Haruspicus: .....
4.Haruspicus: Čtyři sta čtrnáct.
5.Důstojník: Rozhovor skončil.
6.Haruspicus: .....
2.Haruspicus: Skončil jsem.
1.Vykonavatel: Pojď k nám, duše. Podívej, je prostřeno.
2.Haruspicus: Ještě je příliš brzy, než abych se tam vydal.
2.Haruspicus: Ještě nejsem mrtev.
3.Vykonavatel: Správně, duše! Zase ke mně mluvíš… Podívej, stoly jsou blíž.
4.Haruspicus: Cožpak mě život opouští?
5.Vykonavatel: Správně! Vyprchává z tebe každým slovem. Podívej, stoly jsou hned vedle tebe. Učiň poslední krok.
6.Haruspicus: Ne.
6.Haruspicus: Snězte si někoho jiného, ne mě.
4.Haruspicus: Na to budete čekat celé věky!
1.Psohlavec: Co chceš, Buraku?
2.Haruspicus: Opevněný.
3.Psohlavec: Běž. Cesta je volná.
4.Haruspicus: …Jak se na tom vůbec můžete udržet?
2.Haruspicus: Opraveno.
3.Psohlavec: A co to jako má být?
4.Haruspicus: Heslo.
5.Psohlavec: Opravdu?
6.Haruspicus: Dobrá. Posílá mě doktor Dankovský. Přísahá, že zachrání Polyhedron.
7.Psohlavec: Běž. Cesta je volná.
8.Haruspicus: …Jak se na tom vůbec můžete udržet?
6.Haruspicus: Kliď se mi z cesty, kokote!
7.Psohlavec: Neprojdeš, Buraku. Právě nastala jedna z těch situací, kdy je ti síla k ničemu.
8.Haruspicus: Sakra…
4.Haruspicus: Nějaká otravná nula jako ty mi nebude poroučet!
5.Psohlavec: Neprojdeš, Buraku. Právě nastala jedna z těch situací, kdy je ti síla k ničemu.
6.Haruspicus: Sakra…
2.Haruspicus: Nic, asi jsem zabloudil.
1.Důstojník: Poslouchám.
2.Haruspicus: To vy jste vydal rozkaz k upálení býka?
3.Důstojník: Váš tón se mi nelíbí. Měl byste důstojníkovi prokázat více úcty. Ti, kdo si váží sami sebe, respektují každého vojína.
4.Haruspicus: Pocházím ze stepi. Se všemi lidmi jednám s náležitým respektem, ale bez zbytečných formalit.
5.Důstojník: A?
6.Haruspicus: Víte vy vůbec, co to bylo za tvora? Nemáte ani ponětí, co jste provedli! Dalo by se z něj připravit tisíc lektvarů panacis! Léku proti nákaze!
6.Haruspicus: Byla to božská bytost, vy bastardi! Nemáte ani ponětí, co jste způsobili!
7.Důstojník: Vymítači nákazy spalují všechno živé i neživé, z čeho by se mohla dál šířit nákaza. Býk na opuštěném místě porušuje zcela jistě základní hygienické předpisy. Byl spálen kvůli možnému riziku přenášení infekce. Upřímně řečeno celé tohle město je jedna velká anomálie...
8.Haruspicus: Kdo vydal rozkaz? Generál?!
9.Důstojník: Je tu nějaký člověk, kterého úřady pověřily, aby dohlížel nad dodržováním všech hygienických předpisů. doktor Dankovský. Řídil celý proces jako výkonný úředník.
10.Haruspicus: Tak ten je za to zodpovědný...
10.Haruspicus: Tak půjdu za ním. Omlouvám se, jestli jsem se choval hrubě.
8.Haruspicus: Jste si jistý, že takový rozkaz někdo vydal? Vždyť je zamořeno celé město!
9.Důstojník: Tím jsem si naprosto jistý. Dostali jsme rozkaz a splnili ho.
10.Haruspicus: Opravdu? Tak čí to byl rozkaz?!
11.Důstojník: Je tu nějaký člověk, kterého úřady pověřily, aby dohlížel nad dodržováním všech hygienických předpisů. doktor Dankovský. Řídil celý proces jako výkonný úředník.
12.Haruspicus: Tak ten je za to zodpovědný...
12.Haruspicus: Tak půjdu za ním. Omlouvám se, jestli jsem se choval hrubě.
1.Důstojník: Naší povinností je likvidovat všechno, co ohrožuje tuto zemi. Svou práci tady dokončíme... navzdory všem, kdo by nás chtěli zastavit.
2.Haruspicus: Neskřípej zuby, když mluvíš. Mohl by sis nějaký ulomit.
2.Haruspicus: Respektuji ty, kdo plní své povinnosti.
1.Vymítač nákazy: Pokračujte! Není tady nic k vidění. Už se stalo. Hej, támhle! Zablokujte silnice, řekněte Patroclusovi, aby poslal vojáky!
2.Haruspicus: Kde je býk?
3.Vymítač nákazy: Spálený.
4.Haruspicus: Myslím, že lžeš. Kde je býk?
5.Vymítač nákazy: Vypadni odtud! Nebo dopadneš jako on!
6.Haruspicus: Kdo vydal rozkaz k upálení býka?
7.Vymítač nákazy: Máme svého vlastního velitele, kapitána Patrocluse. Všechny své otázky směřuj na velitelství. Mým úkolem je pálit nakažlivou špínu. Dej si pozor, abych tě neupálil taky.
8.Haruspicus: S tím plamenometem si troufáš… Doufám, že je Patroclus výřečnější.
6.Haruspicus: Dobrá, dobrá…
4.Haruspicus: Je to tvoje dílo, bastarde?
5.Vymítač nákazy: Máme svého vlastního velitele, kapitána Patrocluse. Všechny své otázky směřuj na velitelství. Mým úkolem je pálit nakažlivou špínu. Dej si pozor, abych tě neupálil taky.
6.Haruspicus: S tím plamenometem si troufáš… Doufám, že je Patroclus výřečnější.
2.Haruspicus: Klid, klid, se hned nečerti… Už odcházím.
1.Vymítač nákazy: Brzy tuhle oblast obklíčí. Odejdi.
2.Haruspicus: Nevidíme se naposled, chytím si tě.
2.Haruspicus: Bastardi…
1.Vykonavatel: Vrátil ses moc brzy. Královny se sejdou, aby rozhodly o osudu tohoto bídného města, až v sedm hodin. Katedrála je do té doby uzavřená.
2.Haruspicus: Dobrá, přijdu později.
1.Vykonavatel: Jsou všichni lidé, za které máš zodpovědnost, naživu?
2.Haruspicus: Nejsem zodpovědný za nikoho!
3.Vykonavatel: Chyba. Přestože si to myslíš, tvé svědomí má jiný názor. Věděl jsi, že jsou tito lidé na tobě závislí? Věděl jsi to? Věděl. A podařilo se ti je uchránit od nebezpečí? Věděl jsi předem, že se věci vyvinou takto? Ano, věděl. Jaký je tedy závěr?
4.Haruspicus: K čertu s tebou!
4.Haruspicus: Dá se to ještě napravit?
5.Vykonavatel: Zbývá jen velmi málo času. Bylo možné vyrobit jen 15 dávek séra, pokud je všechny najdeš, dones je k jejich domovům a předej je supovitým pohřebákům, kteří čekají před vchodem, až ti lidé zemřou… Ještě není vše ztraceno.
6.Haruspicus: Počkej na mne.
2.Haruspicus: Kolik lidí mám pro tebe zachránit?
3.Vykonavatel: Co tím myslíš 'pro mě?' Pro mě ne, Buraku, ale pro sebe! A otázka nezní kolik, ale které. Všechny je přece znáš.
4.Haruspicus: A co když je neznám?
5.Vykonavatel: Pak máš skutečně smůlu. Ale neměj strach, je tady dost chytrých lidí, kteří si poradí i bez tebe… pokud se tedy neparalyzují navzájem.
6.Haruspicus: Kdo by měl zůstat naživu?
7.Vykonavatel: Měli by přežít ti, které jsi měl chránit, a ti, jejichž osud jsi nerozvážně vzal do svých rukou. Cožpak nemáš seznam lidí, kteří jsou tvému srdci blízcí?
8.Haruspicus: Táhni do pekel!
8.Haruspicus: Dobrá.
4.Haruspicus: Dobrá. Počkej tedy na mne.
5.Vykonavatel: Nebudeme čekat dlouho. Času teď není nazbyt. Máš čas do desáté.
6.Haruspicus: Táhni do pekel!
2.Haruspicus: Bude to chvilka, postarám se o to.
1.Vykonavatel: Vstup, Haruspicu. Shromáždění čeká na tvé rozhodnutí. Královny se vzájemně ochromily a hru právě ohrožuje tragický pat. Jsi pěšcem, z něhož se stala královna. Skoncuj to, dej mat!
2.Haruspicus: Nech mě projít.
1.Vykonavatel: Setkání začalo. Vstoupíš?
2.Haruspicus: Dobrá.
1.Vykonavatel: Tady nemáš co dělat, Buraku. Někteří naši herci stále střeží vstupy našich stálých diváků. Tedy pravidelných diváků. Divadlo je tudíž zavřené!
2.Haruspicus: Takže dokud alespoň jedna z masek střeží byť jen jediné dveře…
3.Vykonavatel: Přesně tak! Jsi vskutku mazaný, Artemiji Buraku.
4.Haruspicus: Cože? Alespoň jedna? Ale to je ponižující…
5.Vykonavatel: Máme na to právo. Je to naše divadlo, ne tvoje. Nebo se snad mýlím?
6.Haruspicus: Dobrá, najdu si jinou cestu.
6.Haruspicus: Bastardi!
4.Haruspicus: Dobrá, dovedu všechny herce nazpátek.
5.Vykonavatel: Ale nežádej je, aby opustili své místo, nepros je ani nic podobného. Ani je nezkoušej uplatit, jsou zde pro vlastní potěšení a tvou smrt si rádi pohlídají.
6.Haruspicus: Nejsou mí.
7.Vykonavatel: To jsou, to jsou…
8.Haruspicus: Běž a…!
8.Haruspicus: Najdu si jinou cestu.
6.Haruspicus: Cítím to…
2.Haruspicus: Když zákaz, tak zákaz.
1.Vykonavatel: Vstup. Čekají na tebe.
2.Haruspicus: No ne… Nečekaná přívětivost?
1.Vykonavatel: Proč ti to tak trvá? Běž dovnitř! Dokonce ani my nemáme moc nad časem.
2.Haruspicus: Vejdu, až to uznám za vhodné.
1.Vykonavatel: Ne, ne, ne… Takhle by to nešlo. Dostal jsi pozvánku z vyšších míst? Tak proč jsi nenavštívil Vnitřní komnatu Věže zrcadel? Je to tam zajímavé. Běž se podívat, jen běž… A pak se vrať k nám. Jinak budou tvé pocity jiné.
2.Haruspicus: Proč si myslíš, že jsem tam nebyl?
3.Vykonavatel: Ve Vnitřní komnatě? Samozřejmě, že jsi tam nebyl. To bys teď vypadal úplně jinak… Věř mi, viděl jsem vás už tolik… Je to v pořádku, město je čisté. Cesta tam a zpátky zabere jen půl hodiny. My počkáme.
4.Haruspicus: Jak si tedy přeješ.
4.Haruspicus: Přesně tak, město je čisté! Kéž bychom tak za to mohli obvinit tvrdohlavého generála…
2.Haruspicus: Zapomněl jsem.
1.Chlapec: Hele, hele! To je Haruspicus! Je tak veliký! Jak jsi nás našel? Tý jo, skoro jako by byl opravdický… A taky nazlobený…
2.Haruspicus: Chci, abys mi všechno řekl.
3.Chlapec: Co chceš vědět? Všechno ti povíme.
4.Haruspicus: Co tady hrajete za ďábelskou hru?
4.Haruspicus: Ukažte mi to své pískoviště.
5.Chlapec: Podívej! To je kouzelné pískoviště! Vidíš, jak se odráží v zrcadlech? Támhle - všechno je opravdické! To je město, které jsme udělali z písku. Dějí se tam strašné věci - EPIDEMIE! Všechno se hroutí… Město se mění v trosky… Ale poslali jsme tam pár hrdinů na pomoc.
6.Haruspicus: Na pomoc?
6.Haruspicus: Jak jste se tedy o hrdiny starali?
7.Chlapec: Vidíš, jak všechno hyne… Uffff! Mysleli jsme, že se nám podaří něco vymyslet. Možná by se alespoň mohli na chvíli do písku zahrabat… Víš, mají také kouzelnou moc! Třeba ty, vidíš, jak se to všechno vyvinulo? Býval jsi hračkou, ale obživl jsi! Možná ostatní dopadnou stejně!
8.Haruspicus: Věděli jste, že jsou ty loutky živé?
9.Chlapec: Všechno je tady živé! Tohle je přesně takový dům, který všechno oživuje. Netrháme lidem ruce ani nohy… To se všechno děje samo. My jsme jen postavili město, ale zázrak se z něj stal sám od sebe. Vložili jsme do něj loutky, které nás už nezajímaly… Stejně byly k ničemu... Och, promiň...
10.Haruspicus: Ničeho se tady nedotýkejte. A už tam nic dalšího nedávejte!
10.Haruspicus: A hlavní věc - nic tady neničte. Pokusím se pár věcí zachránit.
8.Haruspicus: A co se chystáte udělat teď?
9.Chlapec: Prosím, vyléči to město! Jen se podívej, jak je krásné… Celé žije a je naše oblíbené… Už se nám nepovede postavit znovu takové krásné. Pokud se mu nedá pomoct, pak zmizí navždy. Máme ho moc rádi, víš?
10.Haruspicus: Nemyslím si, že byste vůbec mohli mít něco rádi.
10.Haruspicus: Ano. V tom s vámi souhlasím.
2.Haruspicus: Vy smradi! Okamžitě mi řekněte, co víte, než vám rozkopu ksichty!
3.Chlapec: Hej, hej, nerozhazuj rukama… Hračko! Bolí to.
4.Haruspicus: Jsem snad hračkou?
5.Chlapec: No ano… Ale hodně jsi vyrostl…
6.Haruspicus: Utrhnu vám hlavy…
7.Chlapec: Nikoho jsme se ani nedotkli. Hrajeme si tady 'na město'! Je to opravdu zábava! Ty jsi tady taky! Mysleli jsme, že jsi tam, ale ukázalo se, že jsi opravdický...
8.Haruspicus: Takže jste si mysleli, že jsem hračka?
9.Chlapec: Ne! Teď už nejsi.
10.Haruspicus: Když jsem se teď o vás dozvěděl, jste mými hračkami vy.
11.Chlapec: Budeme dělat, co řekneš.
12.Haruspicus: Jděte domů a zítra začněte se vším od začátku.
12.Haruspicus: Písek je chytřejší než vy.
10.Haruspicus: Ukažte mi to své pískoviště.
8.Haruspicus: Jo, vím jak je to zajímavé.
2.Haruspicus: Kdo jste?
3.Chlapec: Nikoho jsme se ani nedotkli. Hrajeme si tady 'na město'! Je to opravdu zábava! Ty jsi tady taky! Mysleli jsme, že jsi tam, ale ukázalo se, že jsi opravdický...
4.Haruspicus: Takže jste si mysleli, že jsem hračka?
5.Chlapec: Ne! Teď už nejsi.
6.Haruspicus: Když jsem se teď o vás dozvěděl, jste mými hračkami vy.
7.Chlapec: Budeme dělat, co řekneš.
8.Haruspicus: Jděte domů a zítra začněte se vším od začátku.
8.Haruspicus: Písek je chytřejší než vy.
6.Haruspicus: Ukažte mi to své pískoviště.
4.Haruspicus: Jo, vím jak je to zajímavé.
1.Chlapec: Vidíš, loutko? Tohle jsme udělali. Stali jsme se velkými! Nikdy se nám nedařilo vytvářet takové světy. Kouzelné světy. Zasadili jsme jej a tohle z něj vyrostlo. Ale teď se všechno kazí.
2.Haruspicus: Promiň, nemohu ti zlomit vaz.
2.Haruspicus: Nazval jsi mě loutkou, ty usmrkanče?
3.Chlapec: Hele, nenadávej, jo! To chce klid! Asi jsem to nebyl já, kdo tě udělal, ale vlastním tě od svých tří let. Zeptej se, koho chceš - jsi jenom loutka. Jmenuješ se Haruspicus a jsi rozparovač. Pokaždé, když si s tebou hrajeme, jsi na straně nepřítele. A hlava ti třeští!
4.Haruspicus: Ano, to je pravda… Ta bolest je hrozná. Ale ty bolest poznáš brzo taky!
4.Haruspicus: Jsem lidská bytost. A ty teď budeš loutkou v mých rukou, usmrkanče.
5.Chlapec: Opravdu? Takže nejsi hračkou? Zkus mne tedy uhodit. Do toho, co se to s tebou děje? Je to na tebe moc? Uhoď mě, dělej!
6.Haruspicus: Přísahám, že toho budeš litovat.
6.Haruspicus: Co mám dělat teď?
7.Chlapec: Namísto lamentování bys nám měl pomoct spravit město! Býval jsi tak dobrý… Ještě chviličku a hra bude u konce. Stejně už musíme jít domů.
8.Haruspicus: Patříte do polepšovny!
8.Haruspicus: Nevěřím vám. Nejste skuteční!
2.Haruspicus: Jsem lidská bytost.
3.Chlapec: No to znamená, že připomínáš jednu z našich hraček. Jmenuje se 'Rozparovač', ale říkáme jí Burak. Z legrace!
4.Haruspicus: Teď už nebudeš mít proč se smát, ty malý krvežíznivče!
5.Chlapec: Namísto lamentování bys nám měl pomoct spravit město! Býval jsi tak dobrý… Ještě chviličku a hra bude u konce. Stejně už musíme jít domů.
6.Haruspicus: Patříte do polepšovny!
6.Haruspicus: Nevěřím vám. Nejste skuteční!
4.Haruspicus: Nemožné! Nejsem tvoje hračka!
5.Chlapec: Opravdu? Takže nejsi hračkou? Zkus mne tedy uhodit. Do toho, co se to s tebou děje? Je to na tebe moc? Uhoď mě, dělej!
6.Haruspicus: Přísahám, že toho budeš litovat.
6.Haruspicus: Co mám dělat teď?
7.Chlapec: Namísto lamentování bys nám měl pomoct spravit město! Býval jsi tak dobrý… Ještě chviličku a hra bude u konce. Stejně už musíme jít domů.
8.Haruspicus: Patříte do polepšovny!
8.Haruspicus: Nevěřím vám. Nejste skuteční!
2.Haruspicus: Chápu.
1.Děvče: Nebuď tak zklamaný. Být hračkou není zase tak špatné.
2.Haruspicus: Ale proč si hrajete zrovna takhle?
3.Děvče: Právě jsme byli na pohřbu. Vzali nás na opravdový hřbitov, víš!
4.Haruspicus: Takže takhle to bylo! Kdo umřel?
5.Děvče: To ti neřekneme! A myslím, že to není pravda. Nikdo nezemřel! Lidé neumírají. Smrt vůbec neexistuje - chápeš?
6.Haruspicus: Na co vám byly loutky? To byste se bez nás neobešli?
7.Děvče: Museli jsme tě nějak využít. Nikdy jsme tě neměli moc rádi… Vždycky jsi býval strašidelnou loutkou a hraní s tebou nás moc nebavilo.
8.Haruspicus: Takže jste dali do trouby ty, na kterých vám nezáleželo?
9.Děvče: Dali jsme tam ty, kteří by mohli zjednat nápravu! Nestává se často, že je nablízku nějaký 'chytrý doktor'. Takhle se prostě hra vyvinula. Pomůžeš nám uzdravit město?
10.Haruspicus: Dobrá.
10.Haruspicus: Dostaňte odtamtud generála.
11.Děvče: To není možné! Nedokážeme to. Je to velmi těžké kvůli jednomu ze zdejších zrcadel. Jakmile se ve hře provede tah, není možné jej vzít nazpět - taková jsou pravidla živé hry.
12.Haruspicus: Bylo by lepší, kdyby ta hra živá nebyla.
12.Haruspicus: Tak se hlavně ničeho nedotýkejte.
10.Haruspicus: Dostaňte odtamtud inkvizitorku.
11.Děvče: To není možné! Nedokážeme to. Je to velmi těžké kvůli jednomu ze zdejších zrcadel. Jakmile se ve hře provede tah, není možné jej vzít nazpět - taková jsou pravidla živé hry.
12.Haruspicus: Bylo by lepší, kdyby ta hra živá nebyla.
12.Haruspicus: Tak se hlavně ničeho nedotýkejte.
6.Haruspicus: Vaše hra nepotvrzuje tvoje slova, děvče.
2.Haruspicus: Obávám se, že tohle nikdy nepochopíš.
2.Haruspicus: Jen doufám, že si jednou s vámi vyměním pozice.
3.Děvče: Stát se může všechno.
4.Haruspicus: Pak poznáš, jaké to je být hračkou v rukách zrůdy.
4.Haruspicus: Ale budu s vámi zacházet lidštěji.
1.Vykonavatel: Tyhle děti nejsou o nic méně loutkami než hlavní hrdina. Opravdová hra se odehrává mezi námi a tebou.
2.Haruspicus: Nemohu opustit Haruspicovo tělo. Omezujete mě.
3.Vykonavatel: Haruspicus svůj boj za svobodu prohrál již v den svého narození. A co ty?
4.Haruspicus: Chtěl jsem zabránit epidemii.
5.Vykonavatel: Ale pochopil jsi, čím je epidemie doopravdy?
6.Haruspicus: Hranou hrozbou, která zničila město hraček.
6.Haruspicus: Pochopil jsem, že to si jen děti hrály na skleněném pískovišti. Ale proč tohle všechno?
7.Vykonavatel: Byla nemoc opravdovým zlem? Nemoc je pouze formou zla. Zbraní zla je asi do takové míry, jako je skalpel zbraní tvou. Nemoc pomine, sama se pozře. Místo ní přijde válka, po válce přijde hladomor, po hladomoru kacířství. Jen se rozhlédni, opravdu jsme veškeré úsilí vynaložili kvůli nim?
8.Haruspicus: Tohle všechno pro jedno ubohé město?
9.Vykonavatel: Ne. Město bylo postaveno pro tebe. Omlouváme se, jestli není podle tvých představ.
10.Haruspicus: Pořád to nechápu.
11.Vykonavatel: Postavili jsme jej, abys učinil své konečné rozhodnutí. Sledujeme tě. Každý, kdo se dožije půlnoci, bude muset učinit takové či onaké rozhodnutí. Zajímá nás, jaké bude. Pořád máš možnost všechno změnit.
12.Haruspicus: Již jsem se rozhodl.
13.Vykonavatel: To je dobře, ale jen tehdy, pokud ses rozhodl skutečně ty. Protože jediným opravdovým nepřítelem, jediným nepřítelem v takových situacích je nevyhnutelnost. Chápeš…
14.Haruspicus: Já jsem ten, kdo bude mít poslední slovo.
12.Haruspicus: To mě nezajímá.
10.Haruspicus: Zajímá vás, jak se vypořádám s osudem města?
11.Vykonavatel: Musíme se ujistit, že rozhodnutí učiníš skutečně ty. Jsi si jistý, že ti řešení nikdo nevnutil?
12.Haruspicus: Jsem.
13.Vykonavatel: To je dobře, ale jen tehdy, pokud ses rozhodl skutečně ty. Protože jediným opravdovým nepřítelem, jediným nepřítelem v takových situacích je nevyhnutelnost. Chápeš…
14.Haruspicus: Já jsem ten, kdo bude mít poslední slovo.
12.Haruspicus: A mohlo by to být jinak?
13.Vykonavatel: Jistě. Je-li každý tvůj krok předpovězen, stále máš svobodnou volbu kráčet předpovězenou stezkou. Nicméně jsou-li všechny tvé kroky předurčeny, pak jsi stále jen loutkou v rukách loutkoherců.
14.Haruspicus: To si o sobě myslíte hodně, když se považujete za mé loutkoherce.
15.Vykonavatel: To je dobře, ale jen tehdy, pokud ses rozhodl skutečně ty. Protože jediným opravdovým nepřítelem, jediným nepřítelem v takových situacích je nevyhnutelnost. Chápeš…
16.Haruspicus: Já jsem ten, kdo bude mít poslední slovo.
14.Haruspicus: To mě nezajímá. Udělám, co chci já.
15.Vykonavatel: Přesně o tohle nám jde.
16.Haruspicus: Poslední slovo budu mít já.
17.Vykonavatel: To je dobře, ale jen tehdy, pokud ses rozhodl skutečně ty. Protože jediným opravdovým nepřítelem, jediným nepřítelem v takových situacích je nevyhnutelnost. Chápeš…
18.Haruspicus: Já jsem ten, kdo bude mít poslední slovo.
4.Haruspicus: Haruspicus je jen v mých rukách. Zajímalo mne, jestli uspěji, nebo ne.
5.Vykonavatel: Nás zajímá to samé! Pokud uspěješ v čem? Mohl jsi vůbec selhat?
6.Haruspicus: Uspěl jsem. Podařilo se mi zničit vaše jedovaté zlo, které se rozšířilo po celém světě.
7.Vykonavatel: Byla nemoc opravdovým zlem? Nemoc je pouze formou zla. Zbraní zla je asi do takové míry, jako je skalpel zbraní tvou. Nemoc pomine, sama se pozře. Místo ní přijde válka, po válce přijde hladomor, po hladomoru kacířství. Jen se rozhlédni, opravdu jsme veškeré úsilí vynaložili kvůli nim?
8.Haruspicus: Tohle všechno pro jedno ubohé město?
9.Vykonavatel: Ne. Město bylo postaveno pro tebe. Omlouváme se, jestli není podle tvých představ.
10.Haruspicus: Pořád to nechápu.
11.Vykonavatel: Postavili jsme jej, abys učinil své konečné rozhodnutí. Sledujeme tě. Každý, kdo se dožije půlnoci, bude muset učinit takové či onaké rozhodnutí. Zajímá nás, jaké bude. Pořád máš možnost všechno změnit.
12.Haruspicus: Již jsem se rozhodl.
13.Vykonavatel: To je dobře, ale jen tehdy, pokud ses rozhodl skutečně ty. Protože jediným opravdovým nepřítelem, jediným nepřítelem v takových situacích je nevyhnutelnost. Chápeš…
14.Haruspicus: Já jsem ten, kdo bude mít poslední slovo.
12.Haruspicus: To mě nezajímá.
10.Haruspicus: Zajímá vás, jak se vypořádám s osudem města?
11.Vykonavatel: Musíme se ujistit, že rozhodnutí učiníš skutečně ty. Jsi si jistý, že ti řešení nikdo nevnutil?
12.Haruspicus: Jsem.
13.Vykonavatel: To je dobře, ale jen tehdy, pokud ses rozhodl skutečně ty. Protože jediným opravdovým nepřítelem, jediným nepřítelem v takových situacích je nevyhnutelnost. Chápeš…
14.Haruspicus: Já jsem ten, kdo bude mít poslední slovo.
12.Haruspicus: A mohlo by to být jinak?
13.Vykonavatel: Jistě. Je-li každý tvůj krok předpovězen, stále máš svobodnou volbu kráčet předpovězenou stezkou. Nicméně jsou-li všechny tvé kroky předurčeny, pak jsi stále jen loutkou v rukách loutkoherců.
14.Haruspicus: To si o sobě myslíte hodně, když se považujete za mé loutkoherce.
15.Vykonavatel: To je dobře, ale jen tehdy, pokud ses rozhodl skutečně ty. Protože jediným opravdovým nepřítelem, jediným nepřítelem v takových situacích je nevyhnutelnost. Chápeš…
16.Haruspicus: Já jsem ten, kdo bude mít poslední slovo.
14.Haruspicus: To mě nezajímá. Udělám, co chci já.
15.Vykonavatel: Přesně o tohle nám jde.
16.Haruspicus: Poslední slovo budu mít já.
17.Vykonavatel: To je dobře, ale jen tehdy, pokud ses rozhodl skutečně ty. Protože jediným opravdovým nepřítelem, jediným nepřítelem v takových situacích je nevyhnutelnost. Chápeš…
18.Haruspicus: Já jsem ten, kdo bude mít poslední slovo.
1.Vykonavatel: Nemusíš dělat nic z toho.
2.Haruspicus: S kým teď mluvíš?
2.Haruspicus: Já vím.
1.Herec: Vidíš, jak smutný je náš osud. Veškeré své naděje jsme vložili do tebe! Jsme ubozí herci, kteří doufali, že se staneš režisérem nové pantomimy, jelikož ta stará už je nudná. Ukázalo se, že jsi jen loutka…
2.Haruspicus: Ale já nejsem loutka.
3.Herec: Slyšel jsem správně? Kdo to mluví?
4.Haruspicus: To jsem já - hráč.
5.Herec: Och! Tak to se tedy omlouvám… Určitě tedy nejsi loutkou, ale to tvému hrdinovi za daných okolností nepomůže. Je ponížen, rozdrcen a hlavně - je zbaven moci, po které jsme všichni toužili. Mimochodem, stále jsi připraven převzít za něj zodpovědnost?
6.Haruspicus: Ano, jsem za něj zodpovědný. Zůstanu s ním až do konce. Jeho slova budou mými slovy. Jeho činy budou mými činy.
7.Herec: Och… Pak se tedy ještě jednou omlouvám. Možná ještě není vše ztraceno. Zkusme tedy vyčkat konce. Uvidíme, jestli nám přinese nějaká překvapení. Pořád máme naději rozehrát drama s nepředvídatelným dějem.
8.Haruspicus: Sledujte mé činy.
8.Haruspicus: Ano. A reflektor nasměrujte na Haruspica. Bude teď mé sólo.
6.Haruspicus: Ne. Nepotřebuji hrdinu, který byl ponížen, rozdrcen a zbaven moci. Kromě toho už mám všeho po krk.
7.Herec: Jak chceš. Ale podle toho s ním budeme zacházet. Pokud jej chceš opustit, pak nebude moct udělat nic, za co bychom jej mohli uctívat.
8.Haruspicus: Ano. Tohle si přeji.
8.Haruspicus: Ne. Odteď bude všechno tak, jak to chcete vy.
4.Haruspicus: Já jsem Haruspicus.
2.Haruspicus: Pro mě to byl také šok.
1.Herec: Nic z toho dělat nemusíš.
2.Haruspicus: S kým to mluvíš?
2.Haruspicus: Já vím.