1.Kapella: Ve tvých očích vidím tolik trápení, žalu... a jak jsou hluboké! Mluv rychleji, prosím... Bůhví proč se mi s tebou těžko... nezlob se na mě...
2.Klára: Přišla jsem za tebou v jedné velmi důležité věci. Když mi odpovíš na mou otázku, už tě nebudu znepokojovat. Řekni - vyhrožuje tvůj otec Anně?
3.Kapella: Jak dlouho ještě budeš mého otce trápit? Ne, on s tím nemá nic společného! Nic! Zapiš si to jednou provždy za uši... pro případ, že by proti němu někdo něco říkal! Proč jsem mu jen dala své slovo...
4.Klára: Někdo posílá Anně anonymní výhružné dopisy. A ona si je jistá, že ji tvůj otec chce za něco potrestat.
5.Kapella: Ty si myslíš, že otec nemá nic jiného na práci než čmárat nějaké dopisy Anně? Myslím, že ta teď bude mít co do činění se mnou! Jak se opovažuje pomlouvat mého otce? Výhružné anonymní dopisy... Díky, že jsi mi to řekla. Sama tu zmiji zardousím! Vlastníma rukama!
6.Klára: Ale kdo jí tedy ty dopisy posílá? Je na nich podpis: 'Ohlédni se zpátky.'
7.Kapella: Co jsi říkala? 'Ohlédni se zpátky?' Teď už tomu trochu rozumím... Vypadá to, že Anna je skutečně spojená s Karavanou... Autorem těch dopisů proto bude nejspíše Khan. Proto se asi sešli před pěti dny v Polyhedronu a zůstali tam. Museli se doslechnout, že ve městě vzešla semena Karavany... Není divu.
8.Klára: Ničemu nerozumím… Kdo se shromáždil v Polyhedronu?
9.Kapella: Nedávno všechny děti z města utekly do Věže na břehu řeky. Utíkaly jako ovce před vlkem. Nejdřív jsme si mysleli, že si hrají. Někdo se zmiňoval o Karavaně, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Anna se bojí, že může být vyzrazena její minulost... Špatné svědomí se prozradí samo. A Khan to zjistil...
10.Klára: A co?
11.Kapella: A tak ji samozřejmě chce kvůli Karavaně zabít. Všichni jeho Psohlavci se potloukali po městě a snažili se zjistit, kdo byl ve spojení s Karavanou. Přišli na to, ale pak náhle vypukla nákaza... Jakmile se vzpamatuje ze smrti svého dědečka a dokončí obranu Polyhedronu, pomstí se Anně.
12.Klára: A proč se děti tak bály, když se dozvěděly o uprchlících z Karavany?
13.Kapella: Lidé z Karavany unášeli děti. Říkalo se, že z nich dělají herce, aby přilákali nové diváky... Vybírali si ty nejlepší. Ale po tolika letech, se všechny ty mýty, balady a děsivéh příběhy propletly, a skutečnou pravdu už nikdo nezná. smísilo a nikdo už nezná skutečnou pravdu. V dětech teď slovo 'Karavana' budí hrůzu a děs.
14.Klára: Ale Anna je úplně sama…
14.Klára: Mezi námi, Anna má spoluviníka. Je to ten hrbatý lichvář.
15.Kapella: Khan nedá Anně pokoj. Pro něj je i jediný přeživší člověk z Karavany bytostí, která kolem sebe šíří sémě strachu, jako... jako nakažlivou nemoc.
16.Klára: Jaký měla ta Karavana smysl? Určitě měli za lubem ještě něco jiného, ne?
17.Kapella: Ne, to určitě ne. Procházeli celou zemí… zpívali, hráli, předváděli různé triky. Unášeli bystré děti a místo nich nechávali mrzáčky. Nechávali za sebou strach, zármutek, nenávist a zrůdy. A sami se stávali svůdnějšími, krásnějšími, atraktivnějšími a bystřejšími. Navzdory tomu všemu se jich lidé čím dál víc báli.
18.Klára: Ale to je přesný obraz zdánlivého zla... Zla, které není skutečným zlem, ale pouze to předstírá.
19.Kapella: Co je tedy skutečné zlo?
20.Klára: Nebytí. Nepřítomnost jakéhokoliv pocitu a barvy. Opravdové zlo by bylo, kdyby Karavana nikdy nebyla...
20.Klára: Velmi brzy ti to názorně předvedou. Uvidíš sama...
21.Kapella: Ano… Vypadá to, že víš, o čem mluvíš… Kdo jsi, Kláro? Odpověz mi!
22.Klára: Ať řeknu cokoliv, tak mi neuvěříš. Nebojte se mě tolik. Myslela sis, že tvůrci zázraků takhle nevypadají, že? To se brzy poddá…
18.Klára: Strašné… Tolik nenávisti všude okolo! Byla Karavana zničena?
19.Kapella: Ano. Brzy se o ně začaly zajímat úřady. Byli jako štvaná zvěř. Strojili na ně léčky. Ze začátku se jim nějakým zázrakem dařilo unikat, ale nakonec je poblíž Orvu obklíčili... Později o tom vznikla balada. Určitě jsi ji musela slyšet.
20.Klára: Ne, nevzpomínám si…
20.Klára: ... Kdyby šlo o skutečné zlo, a ne o klauny, kdo by ho mohl porazit? Nikdo. A Karavana by tábořila ve vašich stepích.
21.Kapella: Ano… Vypadá to, že víš, o čem mluvíš… Kdo jsi, Kláro? Odpověz mi!
22.Klára: Ať řeknu cokoliv, tak mi neuvěříš. Nebojte se mě tolik. Myslela sis, že tvůrci zázraků takhle nevypadají, že? To se brzy poddá…
8.Klára: Co je to Karavana?
9.Kapella: Cirkus potulných vrahů. Takový, ve kterém zpěvačky unášely děti... a páchali mnoho dalších ošklivých věcí. Byla to obrovská skupina artistů a zároveň jakási sekta. Je to podivný příběh, a dodnes je v něm spousta nejasností. Trest přišel velmi rychle, a vyšetřování bylo zpackané. Všechny tehdy hodně vystrašili...
10.Klára: Ale jak?
11.Kapella: Lidé z Karavany unášeli děti. Říkalo se, že z nich dělají herce, aby přilákali nové diváky... Vybírali si ty nejlepší. Ale po tolika letech, se všechny ty mýty, balady a děsivéh příběhy propletly, a skutečnou pravdu už nikdo nezná. smísilo a nikdo už nezná skutečnou pravdu. V dětech teď slovo 'Karavana' budí hrůzu a děs.
12.Klára: Ale Anna je úplně sama…
12.Klára: Mezi námi, Anna má spoluviníka. Je to ten hrbatý lichvář.
13.Kapella: Khan nedá Anně pokoj. Pro něj je i jediný přeživší člověk z Karavany bytostí, která kolem sebe šíří sémě strachu, jako... jako nakažlivou nemoc.
14.Klára: Jaký měla ta Karavana smysl? Určitě měli za lubem ještě něco jiného, ne?
15.Kapella: Ne, to určitě ne. Procházeli celou zemí… zpívali, hráli, předváděli různé triky. Unášeli bystré děti a místo nich nechávali mrzáčky. Nechávali za sebou strach, zármutek, nenávist a zrůdy. A sami se stávali svůdnějšími, krásnějšími, atraktivnějšími a bystřejšími. Navzdory tomu všemu se jich lidé čím dál víc báli.
16.Klára: Ale to je přesný obraz zdánlivého zla... Zla, které není skutečným zlem, ale pouze to předstírá.
17.Kapella: Co je tedy skutečné zlo?
18.Klára: Nebytí. Nepřítomnost jakéhokoliv pocitu a barvy. Opravdové zlo by bylo, kdyby Karavana nikdy nebyla...
18.Klára: Velmi brzy ti to názorně předvedou. Uvidíš sama...
19.Kapella: Ano… Vypadá to, že víš, o čem mluvíš… Kdo jsi, Kláro? Odpověz mi!
20.Klára: Ať řeknu cokoliv, tak mi neuvěříš. Nebojte se mě tolik. Myslela sis, že tvůrci zázraků takhle nevypadají, že? To se brzy poddá…
16.Klára: Strašné… Tolik nenávisti všude okolo! Byla Karavana zničena?
17.Kapella: Ano. Brzy se o ně začaly zajímat úřady. Byli jako štvaná zvěř. Strojili na ně léčky. Ze začátku se jim nějakým zázrakem dařilo unikat, ale nakonec je poblíž Orvu obklíčili... Později o tom vznikla balada. Určitě jsi ji musela slyšet.
18.Klára: Ne, nevzpomínám si…
18.Klára: ... Kdyby šlo o skutečné zlo, a ne o klauny, kdo by ho mohl porazit? Nikdo. A Karavana by tábořila ve vašich stepích.
19.Kapella: Ano… Vypadá to, že víš, o čem mluvíš… Kdo jsi, Kláro? Odpověz mi!
20.Klára: Ať řeknu cokoliv, tak mi neuvěříš. Nebojte se mě tolik. Myslela sis, že tvůrci zázraků takhle nevypadají, že? To se brzy poddá…
2.Klára: Bolí tě na spáncích, že? Taky se mi s tebou těžko mluví. Ale nestěžuji si...
2.Klára: Chci pro tebe něco udělat... Abychom se spřátelily.
3.Kapella: … Skutečně? Opravdu mi chceš být užitečná? Ani nevím, co mám říct… Víš, zdá se mi, že neexistuje nikdo lepší a laskavější než ty, a že vše, co děláš, je dobré, dokonce i pro mě…
4.Klára: Ale někdy si to nemyslíš, že?
5.Kapella: Ano… Ano, někdy se mi zdá, že jsme nepřátelé. A co víc, jsi velmi nebezpečný nepřítel, protože nejsi lidská bytost… Jejda! Co to tady plácám… Promiň, bolí mě hlava… Za to může ten strašný vzduch.
6.Klára: Jsi stejná, jako Marie! I když jsi laskavější… ale celkem vzato jsi jako ona.
6.Klára: Přesto bych pro tebe ráda něco udělala…
7.Kapella: Víš... Požádala jsem doktora Dankovského, aby šel do ohniska nákazy, do Jirchářů... Kluk jménem Idler se tam chystá vyzkoušet jedovatý prášek. Od té doby jsem o doktorovi neslyšela... Je možné, že se mu nepodařilo toho kluka najít?
8.Klára: Rozumím… Chceš, abych našla doktora nebo Idlera?
9.Kapella: Doktora... v lepším případě. Když nic jiného, tak je zodpovědnější. Zeptej se ho, jestli toho kluka našel, a jestli mu sebral tu strašlivou směs.
10.Klára: Dobrá. Zeptám se ho, jestli ho potkám.
8.Klára: Co je to za prášek?
9.Kapella: Na tom nezáleží… Jde o velmi nebezpečný jed, ale děcka věří, že může vyléčit písečný mor… Najdeš ho?
10.Klára: Koho?
11.Kapella: Doktora... v lepším případě. Když nic jiného, tak je zodpovědnější. Zeptej se ho, jestli toho kluka našel, a jestli mu sebral tu strašlivou směs.
12.Klára: Dobrá. Zeptám se ho, jestli ho potkám.
4.Klára: Opravdu chci.
5.Kapella: Víš... Požádala jsem doktora Dankovského, aby šel do ohniska nákazy, do Jirchářů... Kluk jménem Idler se tam chystá vyzkoušet jedovatý prášek. Od té doby jsem o doktorovi neslyšela... Je možné, že se mu nepodařilo toho kluka najít?
6.Klára: Rozumím… Chceš, abych našla doktora nebo Idlera?
7.Kapella: Doktora... v lepším případě. Když nic jiného, tak je zodpovědnější. Zeptej se ho, jestli toho kluka našel, a jestli mu sebral tu strašlivou směs.
8.Klára: Dobrá. Zeptám se ho, jestli ho potkám.
6.Klára: Co je to za prášek?
7.Kapella: Na tom nezáleží… Jde o velmi nebezpečný jed, ale děcka věří, že může vyléčit písečný mor… Najdeš ho?
8.Klára: Koho?
9.Kapella: Doktora... v lepším případě. Když nic jiného, tak je zodpovědnější. Zeptej se ho, jestli toho kluka našel, a jestli mu sebral tu strašlivou směs.
10.Klára: Dobrá. Zeptám se ho, jestli ho potkám.
2.Klára: Nezlobím se na tebe. Myslím, že vím, o co jde…
2.Klára: Mimochodem, našla jsem doktora Dankovského.
3.Kapella: Ty jsi tak statečná! Řekl ti něco? Idler je v pořádku?
4.Klára: Asi toho chlapce našel a ten prášek si od něj vzal. Když jsem jej potkala, choval se velmi podivně.
5.Kapella: … Co když se rozhodl vyzkoušet tu strašnou směs sám?
6.Klára: V to doufám!
6.Klára: To netuším. No, přišel čas, abych odešla. Sbohem, Kapello.
4.Klára: Místo toho, aby hledal toho kluka, tak se snažil vystopovat Haruspica.
1.Kapella: Nazdárek, děvče s očima, které by mohly obsáhnout celý svět… Kdo jsi?
2.Klára: Můžeš mi říkat Klára. Mé ruce dokážou léčit.
3.Kapella: Proč se mi zdá, že máme něco společného? Je těžké si toho nevšimnout... Jako bychom byly pokrevní sestry... Oč se tedy jedná?
4.Klára: Řekni mi, čeho bys chtěla v životě dosáhnout?
5.Kapella: Chtěla bych dát nový život dítěti… a nový osud.
6.Klára: Opravdu? Tak to jsi světice. A už opravdu patříš mezi posly a proroky. Tvrdíš tedy, že budeš shromažďovat ovečky a kázat jim o světle nové pravdy. Jak bude ta pravda vypadat?
7.Kapella: Neříkám, že chci založit novou církev. Asi jsem správně neformulovala své myšlenky. Ty prostě nerozumíš, jak dobré mám úmysly.
8.Klára: Vím, sestro. Neboj se mých slov. Ale to, o čem mluvíš, je příliš nebezpečné. Neměla by sis s tím zahrávat. Přestože jste děti…
8.Klára: Asi to jsi právě ty, ke komu jsem byla poslána jako vyslankyně.
4.Klára: Už mám sestru, ale ty to nejsi.
2.Klára: Nejsem nic. Zbraň v rukou sil, které je lepší nepřivolávat. A kdo jsi ty?
3.Kapella: Divné, že mě neznáš. Jmenuji se Kapella. A přestože tě vidím poprvé, cítím z nějakého důvodu svíravou úzkost.
4.Klára: Ta je tady na místě.
4.Klára: Všimla jsem si, že se mne hodně lidí bojí. Asi je to mým posláním…
5.Kapella: Proč se mi zdá, že máme něco společného? Je těžké si toho nevšimnout... Jako bychom byly pokrevní sestry... Oč se tedy jedná?
6.Klára: Řekni mi, čeho bys chtěla v životě dosáhnout?
7.Kapella: Chtěla bych dát nový život dítěti… a nový osud.
8.Klára: Opravdu? Tak to jsi světice. A už opravdu patříš mezi posly a proroky. Tvrdíš tedy, že budeš shromažďovat ovečky a kázat jim o světle nové pravdy. Jak bude ta pravda vypadat?
9.Kapella: Neříkám, že chci založit novou církev. Asi jsem správně neformulovala své myšlenky. Ty prostě nerozumíš, jak dobré mám úmysly.
10.Klára: Vím, sestro. Neboj se mých slov. Ale to, o čem mluvíš, je příliš nebezpečné. Neměla by sis s tím zahrávat. Přestože jste děti…
10.Klára: Asi to jsi právě ty, ke komu jsem byla poslána jako vyslankyně.
6.Klára: Už mám sestru, ale ty to nejsi.
1.Kapella: Dokonce i tvé oči jsou jiné…
2.Klára: Řekni mi, mluvila jsi se svou matkou, ne? Marie se ptá, koho chce Viktorie vidět na místě... nové Vládkyně.
3.Kapella: Ne. Nemluvila jsem s ní. Ještě na to nemám dost síly. Matka ke mně někdy promlouvá.
4.Klára: Mluvila někdy o budoucí Vládkyni Ponížených? O Vládkyni Země?
5.Kapella: Ne. Matka objasnila, že díky tobě Simon žije a vrací se do života. Slyšela jsi? To znamená, že musí ve své závěti odkázat své místo tobě. Vzdá se moci?
6.Klára: Ano.
6.Klára: … Zasáhla jsi mne přímo do srdce! Opravdu je to přesně takto?
7.Kapella: V každém případě se nic nestane, dokud Kateřina žije. Nejde o trůn. Ducha nelze předat podpisem… Nebude to trvat dlouho… Nenech ho, aby něco spletl – může omylem předat lyru tvé Černé sestře, nemůže…
8.Klára: Nic nesplete. Na to dám krk.
2.Klára: Vidím, že mi nevěříš…
1.Kapella: Och, to jsi ty? Nechala jsi tady něco?
2.Klára: O čem to mluvíš? Už jsem tě celé věky neviděla…
3.Kapella: Celé věky?
4.Klára: Řekni mi o vašem bratrovi.
5.Kapella: O mém bratrovi? Nevím, co ti mám říct… Tím spíš, že spolu už dlouho nejsme v kontaktu.
6.Klára: Nejste přátelé?
7.Kapella: Může být člověk jeho přítelem, pokud jedinou věcí, na kterou myslí, jsou peníze? Ale ať mu nekřivdím, nemá v hlavě jen prachy… Je to skutečný blázen do folkloru obyvatel stepi. Ale to není předmětem hovoru.
8.Klára: Folkloru stepních lidí?
9.Kapella: Ano. Mýty a legendy. Tradice a obřady. Požádal mě o sbírku pohádek, moje děti ji pro něj přepsaly. Bude rád, že ji dostane. Ale ty jsi tuším také důležitá osobnost folkloru.
10.Klára: Ne, nejsem. Víš, jaká jsem dobračka…
11.Kapella: Celkem vzato ano… Ale teď nevíme, co si máme myslet… Právě jsi mluvila o strašných věcech…
12.Klára: Kdy?
13.Kapella: Přestaň si ze mě střílet! To ty jsi sem přišla a před pěti minutami odešla! Máš je to s tebou?
14.Klára: … Nepamatuji si to.
10.Klára: Ano. Myslím, že tě rád uvidí…
4.Klára: O čem jsme spolu mluvily?
5.Kapella: Ptala jsi se, jestli bych tě nemohla ukrýt na nějakém bezpečném místě. Na místě, kde by tě nemohli vyčmuchat tví pronásledovatelé… řekla jsem ti kde.
6.Klára: … A kde je to místo?
7.Kapella: Samozřejmě, že Valve… O co ti jde? Děláš si ze mě srandu?
8.Klára: Ne, nemám náladu na žertíky…
9.Kapella: Nemysli si prosím, že je mi to nemilé. I kdyby tomu tak skutečně bylo…
10.Klára: Nechme těch laskavostí. Miluješ svého bratra, Viktorie?
11.Kapella: Velmi ho miluji! A on miluje mě. Zbožňujeme se.
12.Klára: Proč se pak říká, že spolu nemluvíte? Roky jste se nesetkali…
13.Kapella: Může být člověk jeho přítelem, pokud jedinou věcí, na kterou myslí, jsou peníze? Ale ať mu nekřivdím, nemá v hlavě jen prachy… Je to skutečný blázen do folkloru obyvatel stepi. Ale to není předmětem hovoru.
14.Klára: Folkloru stepních lidí?
15.Kapella: Ano. Mýty a legendy. Tradice a obřady. Požádal mě o sbírku pohádek, moje děti ji pro něj přepsaly. Bude rád, že ji dostane. Ale ty jsi tuším také důležitá osobnost folkloru.
16.Klára: Ne, nejsem. Víš, jaká jsem dobračka…
17.Kapella: Celkem vzato ano… Ale teď nevíme, co si máme myslet… Právě jsi mluvila o strašných věcech…
18.Klára: Kdy?
19.Kapella: Přestaň si ze mě střílet! To ty jsi sem přišla a před pěti minutami odešla! Máš je to s tebou?
20.Klára: … Nepamatuji si to.
16.Klára: Ano. Myslím, že tě rád uvidí…
8.Klára: Chtěla jsem s tebou mluvit. Tvůj starší bratr… co je to za člověka? Říkala jsi, že ho nemáš zrovna v lásce.
9.Kapella: Velmi ho miluji! A on miluje mě. Zbožňujeme se.
10.Klára: Proč se pak říká, že spolu nemluvíte? Roky jste se nesetkali…
11.Kapella: Může být člověk jeho přítelem, pokud jedinou věcí, na kterou myslí, jsou peníze? Ale ať mu nekřivdím, nemá v hlavě jen prachy… Je to skutečný blázen do folkloru obyvatel stepi. Ale to není předmětem hovoru.
12.Klára: Folkloru stepních lidí?
13.Kapella: Ano. Mýty a legendy. Tradice a obřady. Požádal mě o sbírku pohádek, moje děti ji pro něj přepsaly. Bude rád, že ji dostane. Ale ty jsi tuším také důležitá osobnost folkloru.
14.Klára: Ne, nejsem. Víš, jaká jsem dobračka…
15.Kapella: Celkem vzato ano… Ale teď nevíme, co si máme myslet… Právě jsi mluvila o strašných věcech…
16.Klára: Kdy?
17.Kapella: Přestaň si ze mě střílet! To ty jsi sem přišla a před pěti minutami odešla! Máš je to s tebou?
18.Klára: … Nepamatuji si to.
14.Klára: Ano. Myslím, že tě rád uvidí…
2.Klára: Často se ti budu připomínat.
3.Kapella: Nemysli si prosím, že je mi to nemilé. I kdyby tomu tak skutečně bylo…
4.Klára: Nechme těch laskavostí. Miluješ svého bratra, Viktorie?
5.Kapella: Velmi ho miluji! A on miluje mě. Zbožňujeme se.
6.Klára: Proč se pak říká, že spolu nemluvíte? Roky jste se nesetkali…
7.Kapella: Může být člověk jeho přítelem, pokud jedinou věcí, na kterou myslí, jsou peníze? Ale ať mu nekřivdím, nemá v hlavě jen prachy… Je to skutečný blázen do folkloru obyvatel stepi. Ale to není předmětem hovoru.
8.Klára: Folkloru stepních lidí?
9.Kapella: Ano. Mýty a legendy. Tradice a obřady. Požádal mě o sbírku pohádek, moje děti ji pro něj přepsaly. Bude rád, že ji dostane. Ale ty jsi tuším také důležitá osobnost folkloru.
10.Klára: Ne, nejsem. Víš, jaká jsem dobračka…
11.Kapella: Celkem vzato ano… Ale teď nevíme, co si máme myslet… Právě jsi mluvila o strašných věcech…
12.Klára: Kdy?
13.Kapella: Přestaň si ze mě střílet! To ty jsi sem přišla a před pěti minutami odešla! Máš je to s tebou?
14.Klára: … Nepamatuji si to.
10.Klára: Ano. Myslím, že tě rád uvidí…
1.Kapella: Nevím, čemu mám věřit… Co přede mnou stojí?
2.Klára: Nedívej se na mě s takovým podezřením!
2.Klára: Mohu přísahat na jakoukoliv posvěcenou věc…
1.Kapella: Kdyby ses o mě nepostaral, kdo by zase vdechl život našemu městu? Budu v příštích pěti nebo deseti letech muset udělat tolik věcí… Děkuji ti, děkuji ti!
2.Klára: Ty si myslíš, že se tohle město dá ještě vybudovat, znovu obnovit zdejší život?
3.Kapella: Určitě. Samozřejmě, že to nebude snadné. Ale každý člověk musí bojovat o své místo na světě, jinak to nejde. Nemůžeš přestřihnout pupeční šňůru, která nás všechny živila od stvoření světa. Skoro všude je již jen smrt.
4.Klára: Opravdu stojí za to se co nejvíce snažit zkrášlit i tak bezútěšné místo.
5.Kapella: A co mí přátelé? Bez nich nejsem schopen udělat vůbec nic. Jsou naživu? Mohu je navštívit?
6.Klára: To nevím. Chtěl jsem se starat jen o tebe.
6.Klára: Ještě ne. Má práce není u konce.
4.Klára: Ano. Alespoň tady to žije. Nikdy nezapomínej na svůj původ.
2.Klára: Neděkuj. Prostě jsem se nad tebou slitoval.
2.Klára: Žij. Dělej, co bys měl.
1.Kapella: Kláro, drahá Kláro. Přišel čas, abych tě požádala o pomoc. A věz, že se k tobě obracím se vší vážností. Tak, jako mluví Vládkyně s jinou Vládkyní. Víš, co to znamená, když Vládkyně o něco žádá jinou Vládkyni, její odpůrkyni a sokyni? Víš, kolik síly a štěstí přijde na svět, když se dotknou jejich dlaně?
2.Klára: Mohu jen hádat. A copak my jsme Vládkyně? Co mi to tady říkáš? Proč o tom žertuješ?
2.Klára: To ještě nevím, má drahá Kapello.
3.Kapella: Tuto noc jsem měla hrozný sen. Viděla jsem záhadnou bytost, ze stepi, šabnak-adyr, jak přichází v noci. Vplížila se do Katedrály, a zabila všechny, všechny, co se tam ukrývali. Všude byla spousta mrtvých lidí…
4.Klára: A jak ti můžu pomoci?
5.Kapella: Nevím, zda mám tomu snu věřit… Možná, že to nebylo žádné vidění, neumím s nimi ještě pracovat a nedokážu rozlišit obyčejné sny od Snů… A děti mi o šabnak-adyr vyprávěly také spoustu příběhů. Jsou tolik vystrašeny, tolik vystrašeny…
6.Klára: Jak to můžeme prověřit?
7.Kapella: Můžeš se… můžeš se zeptat Marie, jestli se jí zdál ten samý sen?
8.Klára: Marie mě nenávidí. Proč se jí nezeptáš sama?
9.Kapella: Jestli to byl věštecký sen, tak to zabije toho jejího doktora Dankovského. Vždyť pozítří přijde z hlavního města posel. Vše bude záviset na něm. Marie se neodváží riskovat jeho úspěch. Odvděčím se ti.
10.Klára: Proč jí nechceš napsat dopis?
11.Kapella: … Vysměje se mi. Pokud ukážu, že pochybuji o svých schopnostech, bude mít oproti mně obrovskou převahu. Víš, jsme obě Vládkyně a sokyně a v těchto dnech se vše rozhodne. Vládkyně, která prokáže své schopnosti, získá moc.
12.Klára: A jaképak že vy jste Vládkyně? O Marii nevím, ale ty...jsi opravdu Vladkyně?
12.Klára: A co já?
13.Kapella: Zatím - prostě ještě děvče. Ale to jenom prozatím… Přesto se to pokus udělat! Kainové o tobě mají dobré mínění. Vždycky se snaží zastrašovat, všechno hrozně dramatizují, chovají se nadutě! Má drahá… Odměním se ti za pouhou jednu otázečku! Ale zeptej se sama za sebe prosím!
14.Klára: Dobrá. Udělám to pro tebe. Ale dělám to jen kvůli tobě, nezapomeň na to.
14.Klára: Ne. Nezeptám se. Napiš jí dopis. To je hanba stydět se za to.
8.Klára: Raději se zeptám Kateřiny.
9.Kapella: Promiň, drahá Kláro, vím, že je teď Kateřina tvojí matkou, ale velmi často se plete. Můžeš se jí zeptat, jestli chceš, ale její vize jsou často velmi zkreslené. Celek odpovídá, ale podrobnosti jsou často vynechány. A ty jsou tady nejdůležitější.
10.Klára: V Býčích rozích se necítím ve své kůži… Marie mě zabije.
11.Kapella: Jestli to byl věštecký sen, tak to zabije toho jejího doktora Dankovského. Vždyť pozítří přijde z hlavního města posel. Vše bude záviset na něm. Marie se neodváží riskovat jeho úspěch. Odvděčím se ti.
12.Klára: Proč jí nechceš napsat dopis?
13.Kapella: … Vysměje se mi. Pokud ukážu, že pochybuji o svých schopnostech, bude mít oproti mně obrovskou převahu. Víš, jsme obě Vládkyně a sokyně a v těchto dnech se vše rozhodne. Vládkyně, která prokáže své schopnosti, získá moc.
14.Klára: A jaképak že vy jste Vládkyně? O Marii nevím, ale ty...jsi opravdu Vladkyně?
14.Klára: A co já?
15.Kapella: Zatím - prostě ještě děvče. Ale to jenom prozatím… Přesto se to pokus udělat! Kainové o tobě mají dobré mínění. Vždycky se snaží zastrašovat, všechno hrozně dramatizují, chovají se nadutě! Má drahá… Odměním se ti za pouhou jednu otázečku! Ale zeptej se sama za sebe prosím!
16.Klára: Dobrá. Udělám to pro tebe. Ale dělám to jen kvůli tobě, nezapomeň na to.
16.Klára: Ne. Nezeptám se. Napiš jí dopis. To je hanba stydět se za to.
4.Klára: Může se tam dostat infikovaný člověk?
5.Kapella: Šance je velmi malá. Dankovský z nějakého důvodu sleduje periodu vývoje nákazy. Říká tomu 'inkubační doba'. Dělá to kvůli zprávě do hlavního města…
6.Klára: Měli bychom se tedy obávat tvého snu?
7.Kapella: Nevím, zda mám tomu snu věřit… Možná, že to nebylo žádné vidění, neumím s nimi ještě pracovat a nedokážu rozlišit obyčejné sny od Snů… A děti mi o šabnak-adyr vyprávěly také spoustu příběhů. Jsou tolik vystrašeny, tolik vystrašeny…
8.Klára: Jak to můžeme prověřit?
9.Kapella: Můžeš se… můžeš se zeptat Marie, jestli se jí zdál ten samý sen?
10.Klára: Marie mě nenávidí. Proč se jí nezeptáš sama?
11.Kapella: Jestli to byl věštecký sen, tak to zabije toho jejího doktora Dankovského. Vždyť pozítří přijde z hlavního města posel. Vše bude záviset na něm. Marie se neodváží riskovat jeho úspěch. Odvděčím se ti.
12.Klára: Proč jí nechceš napsat dopis?
13.Kapella: … Vysměje se mi. Pokud ukážu, že pochybuji o svých schopnostech, bude mít oproti mně obrovskou převahu. Víš, jsme obě Vládkyně a sokyně a v těchto dnech se vše rozhodne. Vládkyně, která prokáže své schopnosti, získá moc.
14.Klára: A jaképak že vy jste Vládkyně? O Marii nevím, ale ty...jsi opravdu Vladkyně?
14.Klára: A co já?
15.Kapella: Zatím - prostě ještě děvče. Ale to jenom prozatím… Přesto se to pokus udělat! Kainové o tobě mají dobré mínění. Vždycky se snaží zastrašovat, všechno hrozně dramatizují, chovají se nadutě! Má drahá… Odměním se ti za pouhou jednu otázečku! Ale zeptej se sama za sebe prosím!
16.Klára: Dobrá. Udělám to pro tebe. Ale dělám to jen kvůli tobě, nezapomeň na to.
16.Klára: Ne. Nezeptám se. Napiš jí dopis. To je hanba stydět se za to.
10.Klára: Raději se zeptám Kateřiny.
11.Kapella: Promiň, drahá Kláro, vím, že je teď Kateřina tvojí matkou, ale velmi často se plete. Můžeš se jí zeptat, jestli chceš, ale její vize jsou často velmi zkreslené. Celek odpovídá, ale podrobnosti jsou často vynechány. A ty jsou tady nejdůležitější.
12.Klára: V Býčích rozích se necítím ve své kůži… Marie mě zabije.
13.Kapella: Jestli to byl věštecký sen, tak to zabije toho jejího doktora Dankovského. Vždyť pozítří přijde z hlavního města posel. Vše bude záviset na něm. Marie se neodváží riskovat jeho úspěch. Odvděčím se ti.
14.Klára: Proč jí nechceš napsat dopis?
15.Kapella: … Vysměje se mi. Pokud ukážu, že pochybuji o svých schopnostech, bude mít oproti mně obrovskou převahu. Víš, jsme obě Vládkyně a sokyně a v těchto dnech se vše rozhodne. Vládkyně, která prokáže své schopnosti, získá moc.
16.Klára: A jaképak že vy jste Vládkyně? O Marii nevím, ale ty...jsi opravdu Vladkyně?
16.Klára: A co já?
17.Kapella: Zatím - prostě ještě děvče. Ale to jenom prozatím… Přesto se to pokus udělat! Kainové o tobě mají dobré mínění. Vždycky se snaží zastrašovat, všechno hrozně dramatizují, chovají se nadutě! Má drahá… Odměním se ti za pouhou jednu otázečku! Ale zeptej se sama za sebe prosím!
18.Klára: Dobrá. Udělám to pro tebe. Ale dělám to jen kvůli tobě, nezapomeň na to.
18.Klára: Ne. Nezeptám se. Napiš jí dopis. To je hanba stydět se za to.
1.Kapella: Co se děje v Katedrále?
2.Klára: Neboj se, není proč... Tvůj sen byla jen noční můra…
2.Klára: Byla jsem v katedrále. Je tam spousta lidí, všichni jsou živí a zdraví. Neviděla jsem tam jedinou infikovanou osobu.
3.Kapella: Nemohla jsi přece vidět… Říká se, že okamžitě zabíjí. Člověk omdlí dřív, než udělá třetí krok. Jenom výjimeční lidé jako třeba Burak, Simon nebo Stoupenci mohou dlouho odolávat...
4.Klára: Už jsi klidná?
5.Kapella: Ano… Ano, jsem klidná, jak jen v této situaci můžu být. Někdy jsem ráda, že se mé sny vždy nevyplní… A co Marie? Viděla jsi ji?
6.Klára: Ano, viděla…
6.Klára: Byla bych ji raději neviděla...
7.Kapella: Neurážela tě? Byla k tobě laskavá? Neodvolala jsi se na mě?
8.Klára: Div, že mě nezabila! Pokaždé když přijdu do Býčích rohů, působí na mě Kainové jakýmsi ničivým magnetismem!
9.Kapella: Je mi to tak líto… Můžu se ti nějak odvděčit za všechno, co jsi musela vytrpět?
10.Klára: Och, to je jedno...Jak chceš.
10.Klára: Ztrať za mě dobré slovo nebo dvě… Třeba mezi dětmi, tvými přáteli.
8.Klára: Ne. Byl to pro mě zajímavý zážitek, mluvit s ní. Z našeho setkání jsem velmi spokojená…
2.Klára: Kdo to může vědět?
1.Kapella: Něco sis zapomněla? Už jsme probrali všechno…
2.Klára: Nepamatuji se! Kdy to bylo? Před chvílí…
2.Klára: Ano, jen jsem se vrátila… kde se mohu kouknout do zrcadla?